Zápisník alkoholičky: Jak jsem se řítila do propasti a nalhávala si, že to zvládnu
Michaela Duffková přemohla závislost na alkoholu a svůj příběh poté začala otevřeně popisovat na svém blogu. Ve čtyřech dílech přinášíme část jejích příspěvků, za které letos v dubnu získala ocenění Magnesia Litera. Zde je první z nich.
Jak to všechno začalo…
Nikdy jsem nepatřila mezi ty, kteří by měli k alkoholu daleko a vyhýbali se mu. Už od střední školy jsem ráda chodila s „kamarády“ pít. Popíjeli jsme venku víno, pivo, vše, co zrovna bylo. Nikdy jsem nijak nevynikala tím, že bych pila víc než ostatní, takový standard… Vždycky jsem však měla zásadní problém, neznala jsem svoji hranici, neměla jsem tu takzvanou záklopku.
Od základní školy až do druháku na střední jsem měla kluka – první láska, se kterou nějaký vztah přetrvával asi do mých osmnácti let. Na střední škole jsme si prošli nelehkým obdobím, kdy naši rodinu, respektive mne a bráchu, zasáhla nemoc mamky. Zpětně si myslím, že zaobírání se tím, co bylo a jak to mohlo dopadnout, byl jeden z faktorů, který mne hodně provázel pozdější závislostí.
Ale zpět k osmnáctinám. Od té doby jsem začala pít poměrně dost, asi i víc, než bylo obvyklé mezi mými vrstevníky. Ale nebylo to nic, nad čím bych se pozastavila já nebo kdokoliv z mého okolí. Prostě jsem byla mladá, volná, studovala jsem a užívala si. Někdy tyhle moje večírky končily tím, že jsem si vůbec nic nepamatovala…
Takhle to šlo do té doby, než
