Pivo za půl království a bez čísla SPZ na něj klidně zapomeňte
Belgický deník Radky Smejkalové: Nejlepší pivo světa vaří asketičtí mniši v belgickém Westvleteren. Dostat se mu na kobylku ovšem vyžaduje značnou dávku důvtipu, trpělivosti i ztrátu soukromí. Necháte si chutnat, nebo zajít chuť?
„Abych nezapomněl…,“ mrkne na mě spiklenecky Corneel, než za ním zaklapnou dveře. V ruce drží dvě hnědé lahvičky bez etikety. „Dej to manželovi. On už bude vědět,“ říká, než s tajnosnubným úsměvem na tváři zmizí v autě belgické poznávací značky. Nemám po ruce brýle, abych vymžourala klikyháky na zátce, a tak trochu nechápavě strkám lahvičky hluboko do lednice.
Můj muž, Corneelův krajan, žádné brýle ani dlouhé vysvětlování nepotřebuje. Zpráva o nečekané návštěvě i dobyté kořisti ho naplní dychtivým rozrušením. „Co jsi s nimi udělala? Snad jsi je neotevřela?!“ vyhrkne úzkostlivě. Záporná odpověď ho upokojí, nicméně si neodpustí kanonádu pokynů: vyndat z lednice, odnést do tmavého sklepa, a hlavně za žádných okolností nikomu nenabízet!
Ne, nepřevzala jsem do úschovy dvě lahvičky obohaceného uranu ani vražedného polonia, nýbrž fetiš všech světaznalých pivařů – podpultové pivo značky