V Písku vystavují Špálovo léto na Otavě
Ve specifickém muzejním žánru „letní výstavy“ pro široké publikum se píseckému muzeu letos podařila trefa do černého. Výstavní projekt „Václav Špála na Otavě“ je divácky atraktivní, po odborné stránce objevný, má jasné lokální zakotvení a zároveň i celostátní dosah. A hlavně, přímo tematizuje léto, prázdniny a koupání…
Na rozdíl od dalších klasiků jeho generace – Filly, Kubišty, Zrzavého, Kremličky či Čapka – Špálovi dosud chybí souborná vyčerpávající monografie. I proto se v jeho díle mohou objevit zajímavá nezpracovaná témata, jako jsou právě jeho letní pobyty na Otavě pod Pískem v letech 1929 a 1930.
Tehdy už dávno opustil avantgardní pozice a přimkl se k jistotě svého výrazného osobního stylu. Jeho realismus měl stále ještě moderní nádech, ale chybělo mu už napětí formálního hledačství a nastolování nových tvůrčích problémů. Vynikne to například v porovnání s jeho nejbližším souputníkem Josefem Čapkem, jehož tvorba se v meziválečném období stává mnohem zajímavější. Dá-li se u Špály hovořit o nějakém uměleckém programu, pak to byla snaha vyjadřovat hodnoty národní a lidové. To mu zajišťovalo status jednoho z hlavních kulturních reprezentantů první republiky, malíře-modernisty, který je ovšem srozumitelný širokým vrstvám a jehož obrazy se dobře vyjímají v měšťanských interiérech.
Po dlouhých letech chudého probíjení se životem mu tak nastalo období prosperujícího malířského živobytí a poklidné rodinné existence. K ní patřil i ustálený rytmus života a tvorby: v létě vždy maloval krajiny na nějakém plenérovém pobytu spojeném s rodinnou dovolenou, v zimě v ateliéru zase květiny v lidových džbáncích, do jejichž pozadí stavěl právě své obrazy letních krajin.
Špálovu výstavu doplňuje v Prácheňském muzeu v Písku ještě další, která má historický a muzejní ráz. Je věnována všem mlýnům pod
