Deník N

Lesk a bída zkoumání totalit. Pře o radního Bublana připomněla, jak složitě se Česko vyrovnává s minulostí

Exsenátor a exposlanec za ČSSD František Bublan, o jehož zvolení do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů rozhodoval Senát. Foto: ČTK
Exsenátor a exposlanec za ČSSD František Bublan, o jehož zvolení do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů rozhodoval Senát. Foto: ČTK

Ústav pro studium totalitních režimů má dva nové radní – respektive novým je František Bublan, staronovým Eduard Stehlík. Napětí kolem volby ale ilustrovalo dlouhodobé přešlapování kolem výzkumu naší totalitní minulosti.

František Bublan je bývalý sociálnědemokratický poslanec a senátor, který se v roce 2007 podepsal pod společnou ústavní stížnost zákonodárců ČSSD a KSČM. Jejím cílem bylo zamezit vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů.

Je to už dvanáct let, sluší se doplnit historickou vložku: Sněmovna byla rozdělená na vládní blok stovky poslanců ODS, KDU-ČSL a Zelených a dvou odpadlíků od ČSSD. V opozici skončila ČSSD Jiřího Paroubka a komunisté – a byla to vyhrocená doba. Paroubek těžce nesl, že se nestal premiérem, a ostřeloval vládu ze všech myslitelných pozic.

Bublan v 70. letech vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu, působil jako duchovní, podepsal Chartu 77, čelil perzekuci. Touto optikou se jeho podpis pod faktickým návrhem na zrušení ústavu pro zkoumání totalit jevil překvapivě, byl ale loajálním poslancem sociální demokracie.

Krátce před dnešní volbou Bublan serveru Aktuálně.cz řekl, že mu dříve na ústavu vadila ideologizace, zaměření na definování pravdy a snaha ho politicky zneužít. Dodal, že se podle něj nakonec ústav vydal správnou cestou, tedy cestou bádání, nikoliv definování minulosti.

Pro Deník N po svém zvolení upřesnil, jak to myslel. „Ústav dříve ‚objevil‘ nějakou senzaci

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější