Deník N

Co čekat od Borise Johnsona, sociálně cítícího ekologického konzervativce s libertariánskými sklony

Britský premiér a lídr Konzervativní strany Boris Johnson. Foto: Andrew Parsons, ČTK/ZUMA
Britský premiér a lídr Konzervativní strany Boris Johnson. Foto: Andrew Parsons, ČTK/ZUMA

Komentář Michaela Žantovského: Mezi politiky a jinými celebritami existuje zvláštní podskupina těch, kteří nepotřebují příjmení. Příští britský premiér, který bude nejčastěji nazýván pouze Boris, patří do této kategorie. Souvisí to do jisté míry i s postupující transformací politiky z kvazivědecké disciplíny vyžadující znalosti ekonomie, práva, sociologie a dalších disciplín v zábavný žánr, pro který se rýsuje název „politainment“.

Prodlužující se řada politických figur z této oblasti, počínající Silviem Berlusconim a pokračující Donaldem Trumpem, Peppem Grillem a Volodymyrem Zelenským až po Borise Johnsona, svědčí o tom, že už se dávno nejedná o kuriozitu, ale o trend. Zapadají sem i některé figury z naší politické scény, či spíše aspiranti na politické funkce, i když v tomto případě jde o zábavu tak pokleslou, že se člověk zdráhá toto označení použít. Stejně tak je zřejmé, že tento trend je reakcí na desetiletí politické nezodpovědnosti, samolibosti, sobectví a korupce. Jako by se politici chovali jako komedianti tak dlouho, až se každý komediant může stát politikem.

Stavět ovšem Borise Johnsona do jedné řady s tímto druhem bavičů se může zdát poněkud nefér. Johnson je intelektuál par excellence, absolvent ceněného studia klasické filologie na Oxfordské univerzitě a bývalý šéfredaktor hyperintelektuálního konzervativního časopisu The Spectator. Vyrůstal v bruselském centru Evropské unie a má za sebou několik desetiletí většinou úspěšného působení v Konzervativní straně.

Jeho vystupování má ovšem mnohem blíže k televizní estrádě než k akademické posluchárně. Na každoročních výročních konferencích Konzervativní strany, kde je momentální leader či premiér vítán zdvořilým potleskem, je ohlas vstupu Borise Johnsona na jeviště srovnatelný s příchodem Micka Jaggera na pódium velkého rockového koncertu. V porovnání s některými jinými evropskými či unijními představiteli Johnsonovi charisma rozhodně nechybí. O to těžší to s nimi bude mít.

Každou chvíli jinak

Nedá se ani říct, že Johnsonovi chybí politické výsledky. Jeho období ve funkci starosty Londýna, města počtem obyvatelstva srovnatelného s Českou republikou a bohatstvím ji předčícího, patřilo k nejúspěšnějším v posledním půlstoletí díky klesající kriminalitě, rostoucímu blahobytu, přitažlivosti města pro turisty, investory i nejrůznější oligarchy, hledající úkryt pro své peníze, příbytky pro své manželky a milenky a vzdělání pro své děti, i díky úspěšně zvládnutým olympijským hrám v roce 2012, které popularitu Londýna ještě zvýšily, aniž přivedly město k bankrotu.

Přes svou popularitu i politické úspěchy však zůstává Johnson v Konzervativní straně

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější