Přehlídka filmu v Uherském Hradišti odhalí stavební kameny režiséra Hanekeho
Letní filmová škola v Uherském Hradišti uvádí retrospektivu Michaela Hanekeho. Jejím cílem není vyčerpávající přehled režisérova díla, nýbrž ohlédnutí za jeho základními stavebními kameny a zrekapitulování, jak se z Hanekeho stal žijící klasik evropské kinematografie.
Nejpozději od filmu Pianistka (2001), který získal tři ceny na festivalu v Cannes, lze Michaela Hanekeho (* 1942) označovat za jednoho z nejvýraznějších a nejosobitějších filmařů starého kontinentu. Zásadní je v celosvětovém měřítku, například letos si z jeho snímku Funny Games vypůjčoval americký nezávislý filmař Jordan Peele ve svém enigmatickém filmu My, ale zdůrazňování evropské tradice je u Hanekeho více na místě než u jeho zeměpisně spřízněných kolegů. Nejde jen o to, že režisér a scenárista působil v Rakousku, Německu i Francii a tvořil v tamních jazycích; Hanekeho sevřené a soustředěné dílo je zároveň až vášnivě záměrnou antitezí hollywoodské kinematografie, která je založená na velkolepé podívané a efektnosti nevyžadující divákovu pozornost. Tvůrce obviňovaný z manipulace divákem svými filmy naopak upozorňuje na to, jak bezbranné bývá publikum v rukou bezduchých spektáklů z produkce velkých studií.
To, že Haneke v poslední fázi své dráhy sbírá nejen trofeje z evropských festivalů, výroční ocenění jednotlivých evropských národních kinematografií i Ceny Evropské filmové akademie, nýbrž i Oscary a nominace na ně, naznačuje, že jeho zkoumání temnějších stránek lidí ze západní civilizace má „interkontinentální“ dopad.
Sedmý kontinent se shodou okolností jmenuje filmařův celovečerní debut z roku 1989. Před ním se Haneke, narozený do německo-rakouské rodiny v Mnichově, ale vyrůstající ve Vídni, pokoušel po vzoru rodičů o hereckou kariéru. Neuspěl, a tak namísto ní vystudoval na Vídeňské universitě filozofii, psychologii a divadelní vědu. Působil jako filmový kritik a poté pracoval coby střihač a dramaturg v německé televizní stanici Südwestfunk, kde od roku 1974 i režíroval.
Sedmý kontinent v názvu odkazuje na Austrálii, kam se chce z Rakouska odstěhovat tříčlenná středostavovská rodina; v závěrečném dějství však radikálně změní plány. Půdorys rodiny (s manželi nesoucími varianty jmen George a Anna), prostředí vyšší střední třídy a témata odcizení a kontrastu materiálního zaopatření s duševní prázdnotou se stanou konstantami
