Deník N

Je to věc mezi každým z vás a mnou. Jak de Gaulle jako první měnil parlamentní republiku v poloprezidentský systém

„Jak chcete vládnout zemi, kde se připravuje dvě stě čtyřicet šest druhů sýra?“ Generál de Gaulle nebyl velkým příznivcem rozmanitosti. Foto: ČTK/ZUMA
„Jak chcete vládnout zemi, kde se připravuje dvě stě čtyřicet šest druhů sýra?“ Generál de Gaulle nebyl velkým příznivcem rozmanitosti. Foto: ČTK/ZUMA

Analýza Josefa Mlejnka Jr.: Přímo zvolený prezident Miloš Zeman natahuje či přímo porušuje ústavu a postupně z České republiky učinil poloprezidentský systém, zní čím dál tím rozšířenější názor. Nicméně politologové se na definici poloprezidentského systému neshodnou, respektive shodnou se na jedné věci: jeho prototypem je současná francouzská, v pořadí již pátá republika, kterou v roce 1958 fakticky založil generál Charles de Gaulle. Proto určitě nezaškodí podívat se trochu podrobněji na generálovu politickou, a zejména prezidentskou dráhu, a to bez snahy o nějaké škatulkování nebo velké teoretizování.

„Všechno, co dělám a říkám, slouží velikosti Francie. Po celý život nosím v srdci obraz rodné vlasti, který jsem si vytvořil. Inspiroval mě při tom můj cit i rozum. Francie, kterou nosím v srdci, je jako princezna z pohádky nebo madona z fresek předurčená k výjimečnému a výlučnému poslání,“ znějí hojně citovaná slova generála, patrně nejvýznamnějšího francouzského politika dvacátého století, častého vítěze anket typu Největší Francouz. Jeho výraznou osobnost i neméně výraznou stopu, kterou zanechal v moderních francouzských dějinách, vystihují velmi věrně, včetně nemalé dávky pro něj tak typického patosu.

Z války rovnou do politiky

Charles de Gaulle se narodil 22. listopadu 1890 v severofrancouzském městě Lille. Po jezuitské koleji studoval na vojenské škole a jako poručík bojoval v první světové válce. Třikrát byl raněn a v roce 1916 padl do německého zajetí, odkud se několikrát pokusil uprchnout. Po válce se věnoval vojenské strategii – soudil, že příští vojenské střetnutí bude dynamické a hlavní roli v něm sehrají obrněné motorizované jednotky. Ve Francii však s těmito názory zůstával v menšině, což se jeho vlasti záhy krutě vymstilo.

V době německého útoku převzal de Gaulle velení nad 4. tankovou divizí. Za bojové úspěchy a projevenou statečnost se 25. května 1940 dočkal povýšení do hodnosti brigádního generála. Ani jeho úsilí však samozřejmě nemohlo odvrátit drtivou porážku Francie a de Gaulle po ní uprchl do Anglie. V Londýně začal okamžitě budovat hnutí Svobodných Francouzů, jehož symbolem se stal lotrinský kříž. Od roku 1942 neslo název Bojující Francie.

Konec srpna 1944. Generál de Gaulle prochází právě osvobozenou Paříží. Foto: ČTK/ZUMA

Byť ho Američané i Britové mnohdy přehlíželi a odstrkovali, dokázal se v pravou chvíli ocitnout na pravém místě. Zařídil, že francouzskou metropoli osvobodila francouzská divize generála Philippa Leclerca operující v sestavě americké armády, což mělo pochopitelně velký politický význam. De Gaulle, hlava protiněmeckého odboje, se v létě 1944 stal francouzským premiérem.

Legální převrat

„Jak chcete vládnout zemi, kde se připravuje dvě stě čtyřicet šest druhů sýra?“ zní jiný okřídlený de Gaullův výrok. Jako voják dával i v politice přednost silnému jedinci obdařenému rozhodovacími pravomocemi. Když se mu ale v lednu 1946 nepodařilo při přípravě nové ústavy získat podporu pro zakotvení silného prezidentského úřadu, podal demisi a odebral se do ústraní, na venkov, do obce Colombey.

Nestabilní čtvrté republice, v níž se v letech 1946 až 1958, tedy za dvanáct let, vystřídalo přes dvacet vlád, de Gaulle pohrdavě říkal „režim stran“. Politické strany v oblibě opravdu neměl a na politickém uspořádání, které posléze prosadil, je to znát.

Zřízení páté republiky se často označuje jako legální nebo také ústavní převrat. Generálu de Gaullovi, žijícímu léta v odloučení na venkově, ale udržujícímu v politice i v armádě četné kontakty, pomohla k moci

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

V tomto okamžiku nejčtenější