Deník N

Tajemná a temná místa se snažím prosvětlovat, jsou v mé rodinné historii i v osudech památek, říká Lenka Dusilová

Lenka Dusilová, Monument/um Foto: Mona Martinů
Lenka Dusilová, Monument/um Foto: Mona Martinů

Čtyři koncerty, čtyři památky, čtyři místa v krajině někdejších Sudet. Zpěvačka a muzikantka Lenka Dusilová se stala tváří a hlasem projektu Monument/um, který chce přivést publikum do zapomenutých míst. Na těch novodobé dějiny zanechaly spoušť, ale místní nadšenci se je snaží opravit a dát jim nový život. „Fascinuje mě, jak síla světových událostí a mocenských machinací manipuluje s životy obyčejných rodin, jak je tříští, přesekává kořeny, lidé musí opouštět místa svých rodů, ztrácí vazby a spojení,“ říká zpěvačka. Klíč k hudbě nachází i ve vlastní minulosti a své rodinné historii.

Máte nějaká životně důležitá místa?

Tohle je strašně těžký. Za svůj život jsem se s mámou tolikrát stěhovala, že je těžký být hlouběji svázaná s nějakým konkrétnějším místem. Odmala jsem jezdila s bráchou a kamarády na vandry, od patnácti aktivně koncertuju, pořád jsem na cestě. Někdy mi ten pocit domova v spojení s konkrétním místem chybí, i když ne nijak tragicky. V naší rodině se nedědilo z generace na generaci žádné místo, žádná nemovitost, minimálně tři generace v mé linii po matce migrovaly podle toho, jak šly kolem historické události, co tak útržkovitě vím. I poslední roky se pořád stěhuju a zase mě to čeká. Musím si ten pevnej bod hledat v sobě, není to úplně jednoduchý. Vím, že moje nejzásadnější místo je teď vedle mého syna.

V souvislosti s projektem Monument/um ale mluvíte o krajině svého dětství, o západních Čechách…

Ona je to krajina mého dětství. Ale ne konkrétní místo, ale krajina. A hluboko zasuté mlhavé vzpomínky. Jako malá holka jsem ten kraj totiž objevovala spíš nedobrovolně.

Monument/um
27. července Horní Vítkov/Chrastava (Kostel Navštívení Panny Marie)
3. srpna Ostrov nad Ohří (Horní hrad – Hauenštejn)
17. srpna Jablonec n. Nisou (Jablečné lázně)
27. srpna Horní Maršov (Fabrika Temný Důl)
www.monumentum.cz

Prsty v tom měl bratr, že? Prý byl blázen do hradů a zámků a tahal vás všude s sebou.

Už jako tříletou! Je o deset let starší, maminka makala, tak se o mě musel starat. Odmalička měl osvícené koníčky, zajímal se o historické památky a historii vůbec, dokonce psal různým vladařům po Evropě o fotky s podpisem, zajímal se o hudbu a poezii a jezdil na vandry po hradech, zámcích a zříceninách. Projeli jsme spolu spoustu míst, ale konkrétně si toho moc už nevybavuju. Až když jsem tím krajem zase jezdila, když jsme vybírali stavby pro náš projekt, tak se mi nějaký střípky a útržky vzpomínek vracely.

Co třeba?

Jak vlaju za bráchou, kňourám, že mě bolí nožičky. Nebo jak mě brácha v noci budí ve Varech ve vlaku a tahá mě ven, že musíme rychle vystoupit. Zapomněl v tom vlaku kvůli mně foťák. Nebo jak stojíme na zřícenině na Andělské hoře a brácha mi vypráví nějakou pověst nebo příběh toho místa, už nevím, a já fascinovaně koukám do krajiny. Moment, který stál za tohle nepohodlí na cestách. Ale byla jsem malá, nemá to žádný konkrétní obrysy. Až když jsem později začala jezdit na vandry, tak jsem ty místa a krajinu mého dětství začala vnímat víc.

Ale stejně mě nejvíc bavila komunita lidí kolem vandrů a hudby, ta soudržnost. Byl to absolutní kontrast k šikanóznímu přístupu a výuce na karlovarské základce. Milovala jsem 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější