Deník N

Eposova cesta z vyloučené lokality do výlučné lokality muzejní výstavy

Příbytky bezdomovců skryté před světem. Foto: Muzeum hl. m. Prahy
Příbytky bezdomovců skryté před světem. Foto: Muzeum hl. m. Prahy

Epos 257 pobýval delší čas mezi bezdomovci a podařilo se mu zachytit mizející kolonii v kontextu historie chudoby. Jeho aktuální sociální sondě sekunduje expozice o pražské chudobě v minulosti.

Chudoba cti netratí, je pořekadlo v dnešní době téměř nesrozumitelné. Lidé se dnes mají dobře, a tak je chudoba spojena už jen s bezdomovectvím. Obě témata – chudoba a lidé bez domova – se prezentují prostřednictvím dvou značně rozdílných výstav v Muzeu hlavního města Prahy.

První z nich – Chudá Praha: Lidé – místa – instituce (1781–1948) historiograficky mapuje stopu nejchudších obyvatel Prahy od druhé půlky 18. století až do nástupu komunistů ve 20. století, kteří bídu „potlačili násilím“.

Pohled na chudou Prahu představuje především prostřednictvím fotografií a dokumentů odvrácenou tvář výstavní metropole. Historii města vnímáme většinou jako obrazy honosné architektury – církevních či šlechtických sídel, která zde stojí dodnes. Podoba chudoby zmizela: přesto její tehdejší estetika je mnohem přijatelnější než ta současná. Výstava tato zmizelá místa připomíná a zároveň ukazuje i tehdejší sociální systém od sirotčinců po takzvané invalidovny. Připomíná ale také zaniklé místní názvy jako Fišpanka či Arizona nebo zcela vyhynulé slovo „postrk“ pro osoby, které byly ve městě nežádoucí a musely ho opustit. Město se mnohem více než dnes sociálně diferenciovalo na rozdílné čtvrti, které byly vzájemně neprostupné.

Z expozice Chudá Praha. Foto: Muzeum hl. m. Prahy

Umělec-sociolog

Druhá výstava anonymního autora Epose 257 nazvaná Dýmová hora se problematice věnuje sociologicky. Autor se zabývá městským prostředím a jeho uživatelností dlouhodobě. V minulosti přestavěl uměleckou instalaci na přístřešek pro bezdomovce, ale podnikal také nelegální intervence, které zpochybňovaly úřední pravidla pro městské funkce (ohradil například veřejné prostranství plotem nebo přemisťoval dlažební kostky s parkovacím modrým pruhem).

Projekt Dýmová hora je spíš vědeckou prací, jejímž jedním výstupem je výstava. K dalším výstupům pak patří publikace Dýmová hora ve spolupráci s biology Radanem Hanzíkem a Jiřím Sádlem (a dalšími autory) zabývajícími se dlouhodobě fenoménem vágního terénu (z francouzského terrain vague).

Název dal lokalitě za nákladovým nádražím na Žižkově jeden z bezdomovců, jehož výpovědi Epos kromě mnoha dalších dokumentoval. Pamětník nazval kopec podle

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Výtvarné umění

V tomto okamžiku nejčtenější