Deník N

Pravda o muži, který pomohl vyhrát válku. Alan Turing na nové nejvyšší britské bankovce je připomínkou pokrytectví povýšeného na princip

Půldruhatunová břidlicová socha Alana Turinga v Bletchley Parku. Foto: Jon Callas, Wikimedia
Půldruhatunová břidlicová socha Alana Turinga v Bletchley Parku. Foto: Jon Callas, Wikimedia

Tváří nejvyšší britské bankovky se za dva roky stane matematik Alan Turing. Ve zdůvodnění se hovoří o jeho zásluhách. Ty jsou nesporné, ale řeč by měla být také o tom, čím se na něm jeho vlast provinila.

O Turingovi ví většina lidí tři věci: že za války rozluštil německou šifru, že vymyslel test rozpoznávající umělou inteligenci a že doplatil na svou homosexualitu. Nic z toho není tak docela pravda. Přesněji řečeno, je to pravda zjednodušená a deformovaná k nepoznání. Na druhou stranu, právě takové „pravdy“ dopomáhají osobnostem na bankovky. Neboť zastírají, jak to bylo doopravdy.

Jenže jako to doopravdy bylo? Turingův životopis, ač zdánlivě perfektně zdokumentovaný, obsahuje spoustu mezer – jednak kvůli tomu, že byl po většinu života nucen skrývat své soukromí, jednak proto, že byl nositelem státních tajemství Velké Británie a USA, tajemství, která dodnes nejsou zcela odhalena. Ostatně, už sama kombinace těchto dvou faktorů musela být psychologicky ničivá.

V Platónově týmu

Alan Turing vystudoval matematiku v Cambridgi. Už ve dvaadvaceti letech se stal členem tamní King’s College, akademickým donem s právem večeřet u „vysokého stolu“ a dalšími středověkými výsadami. Vysloužil si to svou excelentní diplomovou práci, v níž podal důkaz tzv. centrální limitní věty, zásadního tvrzení, jež tvoří základ moderní matematické statistiky. Jenže ani Turing, ani zkušební komise nevěděli, že důkaz už dvanáct let existuje, vymyslel ho málo známý finský matematik. I proto Alan Turing tento směr bádání opustil

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější