Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Rozkaz zněl jasně: Prkna s hřebíky, obrněný transportér a pohraničníci. Generál Šádek se trestu za rozstřílený autobus nedočkal

Startovním bodem kariéry generála Františka Šádka (vpravo) bylo působení v blízkosti náčelníka hlavního štábu partyzánského hnutí na Slovensku Alexeje Nikitiče Asmolova za druhé světové války. Snímek pochází ze setkání generálů v Praze. Foto: ČTK
Startovním bodem kariéry generála Františka Šádka (vpravo) bylo působení v blízkosti náčelníka hlavního štábu partyzánského hnutí na Slovensku Alexeje Nikitiče Asmolova za druhé světové války. Snímek pochází ze setkání generálů v Praze. Foto: ČTK

Byl prototypem vojáka, který z pohledu politického vývoje v Československu získal válečné ostruhy „na správné straně“, u partyzánů na Slovensku. Přes dvanáct let velel generál František Šádek Pohraniční stráži, která také zajišťovala, aby obyvatelé Československa nemohli utéct na Západ. Přinášíme další díl seriálu Tváře normalizace.

Jestli někde československý komunistický režim uplatnil vynalézavost, bylo to poblíž devět set kilometrů dlouhé klikaté čáry táhnoucí se od Aše za Bratislavu. Státní hranice se západním Německem a Rakouskem pro něj byla linií doteku s nepřítelem v podobě demokratických států. A oblastí, kudy se lidé pokoušeli uprchnout na Západ.

Postupně ji zahradil důmyslný systém střežených pásem, plotu s vysokým napětím, dalších plotů s ostnatými dráty, signálních stěn, silničních zátarasů, minových polí, strážních věží a uvláčených ploch zeminy prozrazující každý otisk bot. Koncem 60. let československou stranu železné opony hlídalo kolem šestnácti tisíc pohraničníků, polovina z nich přímo na rotách u hranic.

Pánem nad střeženou hranicí se 19. listopadu 1969 stal generálporučík František Šádek. Kariérní voják se zkušeností ze Slovenského národního povstání i z bojů s ukrajinskými banderovci – a muž, na něhož se komunisté včetně těch sovětských mohli spolehnout. A který měl za necelých deset let být hlavním aktérem takřka válečné přestřelky na Chebsku – ještě o ní bude řeč.

Z kapitána generálem za deset let

Muže, který se narodil na Štědrý den v roce 1921, zastihlo v ideálním „bojovém“ věku Slovenské národní povstání. V povstalce se změnil po dvou letech služby v armádě Slovenského státu, s partyzány prožil ústupové boje v Nízkých Tatrách. V roce 1946 se účastnil dvou tříměsíčních nasazení proti banderovcům – ukrajinským partyzánům, jejichž sen o nezávislé Ukrajině udusilo vítězství Rudé armády na východní frontě.

Šestadvacetiletý syn dělníka vstoupil v březnu 1947 do KSČ a začal dělat kariéru. Pětatřicáté narozeniny na Vánoce 1956 (těsně poté, co Sověti brutálně zasáhli proti povstání v Maďarsku) oslavil už jako velitel jedné ze čtrnácti vševojskových divizí, do nichž se tehdy armáda členila.

Šádkova osobní evidenční karta v Archivu bezpečnostních složek dokládá

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Tváře normalizace

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější