Deník N

Tisíc mil editora Deníku N: Hrábl jsem si na opravdové dno. Leželo hluboko pod tím předpokládaným

Autor textu na hoře Křižná (1574 m). Foto: archiv Lukáše Wernera, Deník N
Autor textu na hoře Křižná (1574 m). Foto: archiv Lukáše Wernera, Deník N

Představte si, že vyrazíte na náročnější výlet na horském kole. Vyhnete se asfaltovým cestám a cyklostezkám, naopak to vezmete přes vrcholy hor, brody a sotva znatelné cestičky. Pak si představte, že takový výlet jedete dvakrát denně deset dní po sobě. Účastníci závodu 1000 mil podeváté na horských kolech přejeli Česko a Slovensko. Redaktor Deníku N byl mezi nimi.

Ampliony ve vesnici téměř na ukrajinských hranicích chrastily a vyhrávaly ryčnou píseň. „Je mi jasné, že mi to v hlavě bude znít celých 1600 kilometrů,“ povzdechl si kolega Ondra. Je stejně jako já na startu podruhé. Ani jeden se nepovažujeme za cyklistu – já jsem běžec, on lezec. Asi i proto jsme loni neuspěli. Já jsem dojel do poloviny závodu, jeho v Krkonoších zradilo kolo. Mezi skromnými domečky poskládanými kolem potoka v ukrutném vedru postávají další nám podobní dobrodruzi a jejich barevná kola. A doufáme, že nám rusínská dechovka přinese štěstí.

„Před obecním úřadem dnes v 15:00 startuje závod 1000 mil Česko-Slovenska. Opakuji: před obecním…“ přerušil hudbu hlas starosty Nové Sedlice. Do startu zbývá už jen pár minut. Cíl je v tu chvíli přes 1600 kilometrů daleko ve Skalné u Chebu, což je nepředstavitelné.

Tisíc mil vymyslel extrémní cyklista Jan Kopka. První ročník uspořádal v roce 2011 a od té doby se na začátku léta střídavě vyráží z východu Slovenska na západ Čech a naopak. Za osm let si závod, který vede místy přes národní parky a chráněné oblasti, a proto se jej může zúčastnit jen zhruba 150 odvážných, získal slušnou popularitu.

Dostat se mezi mílaře není snadné. Desítky volných míst dávají organizátoři k dispozici o silvestrovské půlnoci, tedy půl roku před samotným startem. Zvítězí ti, kdo nejrychleji vyplní a pošlou přihlášku. Účast stojí 7000 korun a v podstatě v ní není zahrnuto téměř nic. Na třech oficiálních mezičasech dostanou účastníci jídlo, pití a nocleh. Zbytek je na každém. Může si zvolit, jestli se bude cestou živit v restauracích, nebo bagetami z pump a vodou z pramenů. Stejně jako se dá spát pod širákem, ale i v penzionech.

Jan Kopka krátce po startu závodu. Foto: 1000 mil

Dokonce si můžete i vybrat, jestli pojedete na kole, na koloběžce, či půjdete pěšky. Musíte se jen držet stanovené trasy. Ta je pevně daná, každý účastník musí mít navigaci s GPS a z předepsané cesty se nesmí odchýlit.

A můžete jet, jak rychle chcete. Neexistuje časový limit. Na ty nejlepší čeká výzva: stlačit rekordní čas pod sedm dní. Těm ostatním stačí jediné: dojet.

Spěch kvůli medvědům

A konečně jedeme. Peloton se nejprve proplete obcí a pak se rozjede po silnici na západ. Uháníme tempem amatérských závodů Kolo pro život, jako by to celé mělo za padesát šedesát kilometrů skončit. Tuhle rychlost už většina z nás nezakusí. Vzhledem k náročnému terénu i převýšení (hodně se tlačí – často i z kopce) budeme rádi, když se náš průměr dostane na deset kilometrů v hodině. Není těžké spočítat si, kolik hodin člověk musí denně strávit v sedle, aby se posunul aspoň o sto kilometrů. A to musí, pokud si vzal v práci jen dva týdny dovolené. A čeká na něj doma manželka.

Spěch velké části závodníků má svůj důvod. Na

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Reportáž

V tomto okamžiku nejčtenější