Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Švédská popová hvězda Robyn vydala po osmi letech existenciální disco album Honey. V devíti písních jsou vepsané hodiny terapií

Obal nejnovějšího alba Honey
Obal nejnovějšího alba Honey

Robyn je v moderních dějinách popu nevídaným samorostem. Jako švédský popový zázrak si prošla v 90. letech školou hudebního průmyslu a továrnou na hity, ale nikdy nechtěla být produktem jako uměle vytvořené osobnosti.

Vzepřela se už ve svých patnácti, kdy vydala první album. Spolupracovala s prvoligovými producenty, ale nestály za ní celé zástupy. Vždycky si vydržovala úzký okruh rádců, poslední slovo měla ale ona. Zpívala o potratech, i když to znamenalo odmítnutí alba na americkém trhu, a kašlala na všechna popová pravidla, když ve svých písních prohlašovala: „Hodné holky jsou pořád sexy, já jsem sexy, kdy se zachce mně.“

Dokázala propojit průzračný mainstreamový pop s tvrdohlavostí undergroundové scény – byla na stejné startovací čáře jako Britney Spears, ale Robyn chtěla být víc jako Kate Bush. Kouzlo její hudby není jen v sebevědomých prohlášeních, je to ještě něco jiného a neexistuje na to žádný racionální metr. A vědí to statisíce fanoušků volajících po návratu zpěvačky i manažeři hudebního průmyslu, kteří minimálně poslední dekádu hledali novou Robyn, protože nezávislá žena je také marketingový model.

Devětatřicetiletá Robin Miriam Carlssonová umí říkat popovým jazykem bolestivé pravdy o lásce a nejlidštějších emocích s odzbrojující upřímností. Jak se sama svěřila kdysi v jednom rozhovoru, tři pilíře popové písničky jsou: láska, taneční parket v klubu a pocit outsiderství. Dnes by k nim dodala ještě smrt a věčnost. Na aktuálním albu Honey zpívá o smrti dlouholetého přítele, těžkém rozchodu a psychickém zhroucení.

V devíti písních jsou vepsané hodiny terapií – je to existenciální disco, které je civilní a nohama na zemi. Oproti předchozím albům se stadionovým zvukem je to kapesní deska, ne o románcích celebrit, ale o vztazích a problémech, kterými si může projít každý člověk. Pop je segmentem teenagerů a často se tvaruje podle jejich preferencí, Robyn ze sebe ovšem nedělá někoho jiného ani nepoužívá pop jako omlazující elixír. Skvěle přijatá deska Honey ukazuje, jak popové hvězdy dospívají, a Robyn pro deník The Guardian otevřeně přiznala: „Vůbec nevím, jestli to bude pro někoho pod 30 srozumitelné. A netrápí mě to.“ Nekonečné mládí pohánějící pop je totiž jen iluze.

Řeč peněz

Svoji první písničku napsala v jedenácti letech a byla o rozchodu jejích rodičů. Vlastně se skládáním takových songů nikdy nepřestala, jak říká pro deník New York Times: „Všechny moje písně jsou o zlomených srdcích a podobně – opravdu si myslím, že za to může ten rozvod.“ Robyn Miriam Carlssonovou si při jednom vystoupení na střední škole vyhlédla švédská skupina Legacy of Sound. Na pódiích byla Robyn jako doma, s rodinou divadelníků si zvykla na kočovný život a znala základní pravidla performance. Nebylo jí ani patnáct, když podepsala smlouvu s velkou nahrávací společností BMG a takzvaně vstoupila do „výroby“.

Světla reflektorů ji zastihla v křehkém věku teenagerky, která bojuje s vlastní identitou – a najednou jí někdo začal říkat, jak vypadat a jak se chovat. „Podle mě je to nejhorší, co vám mohou udělat,“ vzpomínala zpěvačka, ale ona se

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější