David Harrington z Kronos Quartet: Radíme kolegům, aby se nebáli být osobití
Kronos Quartet přijíždí na festival Colours of Ostrava a Deník N hovořil s jeho zakladatelem Davidem Harringtonem především o současném projektu Fifty for the Future.
Pro Václava Klause staršího bude Kronos Quartet představovat jednu z multikulti nočních můr, jež jej připravují o autenticky pravicový spánek. Pro zbytek světa je před šestačtyřiceti lety založené americké smyčcové kvarteto jedním z předních jmen moderní vážné hudby. Pro Kronos Quartet píší skladby přední jména oboru (Steve Reich, Phillip Glass, Arvo Pärt), o skutečné povaze jejich hudby ale spíše vypovídá, že v jejich koncertním repertoáru stejně tak najdete uchopení skladeb z lidové nebo populární hudby (ano, i Jimi Hendrix nebo Sigur Rós jde adaptovat pro kvarteto) nebo že charakteristický zvuk Kronos Quartet je i nedílnou součástí nahrávek Toma Waitse, Björk nebo Nine Inch Nails.
Colours of Ostrava je festival pro žánrově nevyhraněné publikum, které pravděpodobně bude mít jen okrajovou zkušenost jak s vaší, tak s komorní nebo moderní vážnou hudbou. Do jaké míry charakter publika berete v potaz při rozhodování, co hrát?
To základní rozhodnutí není o publiku, ale o nás. Snažíme se vždy vybírat skladby, které nám něco říkají, které něco dávají nám samotným, které nás baví hrát, objevovat. Jsme zvyklí, že na našich koncertech je určité procento lidí, kteří žádnou podobnou zkušenost nemají. Ale ani kdyby ji měli, neznamená to jakoukoli záruku. Nemáme konvenční přístup, jediné důležité pro nás proto je, aby na nás přišlo otevřené, vnímavé publikum, které je připravené slyšet něco nového. A to platí na festivalu, stejně jako na konzervatoři.
Kronos Quartet dávno překročili hranice obvykle vymezené pro hudební tělesa a stali se institucí mající zásadní podíl na popularizování komorní hudby. Pomáháte na svět novému repertoáru, pomáháte jej šířit, čímž podporujete další interprety a skladatele, jiné koučujete… Není na vás té odpovědnosti až příliš?
Můžu mluvit jenom za sebe, jsem si téhle odpovědnosti vědomý. Ale raději než o odpovědnosti, protože to slovo mi zní hrozně svazujícím dojmem, mluvím o vedení (leadership, pozn. aut.). Snažíme se pomáhat komukoliv, kdo si o to řekne, protože už rozhodnout se věnovat hraní v kvartetu může být obtížné, natož se s ním prosadit. Snažíme se využít toho, že jsme známí navzdory našemu neortodoxnímu přístupu a myšlení. To nejcennější, co můžeme předat, je právě příklad, že to jde, i když jste naprosto sví. Radíme proto kolegům, aby se nebáli být osobití a dělali věci tak, jak je opravdu cítí. Podporu ostatních nevnímám jako něco, co by nás brzdilo, omezovalo, naopak, je to motor, co dalšího ještě můžeme dělat.
Ústředním bodem vašich současných aktivit je projekt Fifty for the Future, který zjednodušeně řečeno pomáhá shromáždit repertoár pro smyčcová kvarteta z pera současných autorů, jež tím zároveň pomáhá zviditelnit. Co k němu bylo impulzem?
Poměrně často jsme střetávali s tím, že lidé, když
