ČSSD tečou nervy, Zeman shrabuje žetony
Komentář Jana Moláčka: ČSSD Zemanovi opět ustoupila. Původní, už několikrát prodloužený termín, do kdy měl prezident odvolat ministra kultury Staňka, protáhlo předsednictvo o další dva týdny. Předseda Hamáček sice dostal od vedení strany mandát případně i vypovědět koaliční smlouvu, formulace přijatého usnesení ale dává znát, že se sociálním demokratům do tohoto kroku příliš nechce.
Miloš Zeman si na poslední léta své politické dráhy nemohl přát víc než Andreje Babiše a ČSSD coby své hlavní konkurenty. Žádné příznivější postavení hvězd, žádný jiný souběh okolností by mu neumožnily dominovat české politické scéně s takovým přehledem.
Nejspíš nic takového nečekal ani on sám. Už samotné dvojí zvolení v přímé volbě by pro něj nejspíš byla bohatá satisfakce za léta politického vyhnanství na Vysočině. Jenže Babiš s Hamáčkem mu dopřávají jedno snadné vítězství za druhým. Pokud to takhle bude pokračovat, není nakonec vyloučené ani to, že Zeman ještě poklepe na základní kameny průplavu a jaderných bloků. S helmou s logem Sinohydro, respektive Rosatom na hlavě.
Jan Hamáček se pletl, když v pátek po lánské schůzce do kamer prohlásil, že „pondělí bude moment, kdy se rozhodne“. Pondělní předsednictvo klíčové rozhodnutí jen dále odsunulo a potvrdilo, že Hamáček skutečně v minulých týdnech prezentoval stanoviska, která mají podporu strany. O tom ale nebyly žádné pochyby.
ČSSD ale v pondělí těžko mohla jednat jinak. Rezolutní odchod z vlády ve chvíli, kdy prezident „ustoupil“ a slíbil, že vyhoví návrhu na odvolání Staňka, by vypadal jako uražené práskání dveřmi, odmítání smíru a neschopnost se dohodnout.
Jan Hamáček se totiž nechal Milošem Zemanem vmanévrovat do situace, kdy
