Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Média mu přezdívají Obamův etický car. Bývalý americký velvyslanec v Praze Norman Eisen vydal knihu o Petschkově vile

Norman Eisen. Foto: Paul Morigi
Norman Eisen. Foto: Paul Morigi

Studoval s dřívějším americkým prezidentem, jehož vládu pak zastupoval v České republice. Jeho život se několikrát protnul s příběhem slavné pražské vily, která zrcadlí české i evropské dějiny od dob první republiky přes válku a obě diktatury až po současnost. Přiměla ho dokonce napsat knihu. Norman Eisen, právník československého původu, je dnes pro své nebojácně formulované názory výrazným komentátorem politického dění. Americká média mu neřeknou jinak než Obamův etický car.

Proč se vám říká car?

Je to přezdívka, kterou mi dala americká média, a už mi zůstala. Měl jsem v administrativě Baracka Obamy na starosti etický odbor Bílého domu. Ta zkratka mi nijak nevadila, ale nejvíc se ta přezdívka líbila mé mamince. Nosila pyšně moji vizitku v peněžence a ukazovala ji lidem na počkání. „To je jediný moment, kdy byl nějaký car pro Židy dobrý,“ smála se.

Vaše matka Frida, která přežila holokaust, pocházela z Československa. Vrátila se s vámi někdy do rodné země, když jste byl velvyslancem v Praze?

Bohužel ne. Od první chvíle, co jsem věděl, že jsem získal post v Praze, jsem ji o to prosil. Ale bylo to pro ni velmi těžké, těžší, než jsem si myslel. V koncentračním táboře přišla o rodiče, zachránili se jen její sourozenci, se kterými pak v roce 1948 emigrovala do Izraele a potom do Ameriky. Měla s tou zemí spojeno příliš mnoho hluboké bolesti a bylo pro ni menším utrpením to prostě neotevírat. Bylo jí v té době přes devadesát, a i když jí lékaři cestu schvalovali, nikdy ji neuskutečnila.

 Norman Eisen (57) – bývalý spolužák Baracka Obamy z Harvardu, který vedl Odbor etiky Bílého domu, byl velvyslancem USA v Praze (2011–2014). Nyní působí v politologickém Brookings Institutu a v září vydal knihu Poslední palác, která vychází i v češtině.

Bydlel jste v bubenečské rezidenci amerického velvyslanectví, které se dodnes říká podle jejího prvního majitele Petschkova vila. Ani to maminku nenalákalo?

Bylo to velmi symbolické. Maminka Petschkovy znala, byla to vyhlášená židovská rodina. Když se ve své rodné vesnici Sobrance dozvěděla, že i oni Československo opustili, brala to tehdy jako mladá dívka za znamení, že situace je velmi vážná. To bylo ještě před válkou, v roce 1938. Po tom všem, co následně zažila, nikdy nepomyslela na to, že se do té jejich slavné vily jednou vrátí její vlastní syn jako velvyslanec Spojených států.

Rezidence amerického velvyslance v pražské Bubenči nese název podle svého stavitele Otto Petscheka. Slangově se jí také říká Pečkárna. Foto: velvyslanectví USA

Jak reagovala, když jste jí to řekl?

Povzdechla si: „Ach, Petschkovi! Čechoslováci byli nejchytřejší lidé v Evropě a Židé byli nejchytřejší lidé v Československu. Otto Petschek, který vilu postavil, byl z nich nejlepší, měl všechno – talent, peníze i vzdělání. Byl optimista, jako ty,” říkala mi. „A být optimistou může být v Praze velmi nebezpečné.”

Nebezpečné? V čem?

Ona zažila

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

100 let Československa - speciální vydání Deníku N

Historie

Rozhovory

USA

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější