Deník N

Nejnebezpečnější byly domorodé kmeny, říká vědec, který na neprobádaném ostrově objevil nové druhy mravenců

Výzkumný tým v horském lese v oblasti Mt. Kagalalo v jižní Bougainville, zcela vpravo dole vedoucí týmu Milan Janda. Foto: Archiv M. Jandy
Výzkumný tým v horském lese v oblasti Mt. Kagalalo v jižní Bougainville, zcela vpravo dole vedoucí týmu Milan Janda. Foto: Archiv M. Jandy

Z tříměsíční expedice na dosud téměř neprobádaný ostrov Bougainville v Tichém oceánu se právě vrátil český vědec Milan Janda. Spolu s kolegy Jacobem Yombaiem a Alim Posmanem vůbec poprvé zdokumentovali rozmanitost hmyzu v panenských pralesích tohoto tropického ostrova a s největší pravděpodobností objevili několik nových druhů mravenců a dalšího hmyzu. Na expedici získali grant od National Geographic Society.

Jak jste se k výzkumu na odlehlém ostrově Bougainville v Tichém oceánu dostali? Byl to přímo váš nápad?

Ano. Expedice byla součástí našeho dlouhodobého výzkumného programu, v němž se zaměřujeme na ekologii a evoluci hmyzu, především mravenců v jižním Pacifiku. Se skupinou z Biologického centra Akademie věd pracuji na Nové Guineji už asi sedmnáct let. Studovali jsme řadu hmyzích druhů na hlavním ostrově, nicméně na řadě ostrovů směrem na jih není fauna a flóra moc známá. A Bougainville je jeden z těch, odkud za posledních dvě stě let nemáme vůbec žádná data nebo víme jen velmi málo o tom, co tam žije. Toto byl jeden z bodů, které chyběly do našich analýz a studií.

Čím je to „bílé místo“ ve vědeckém poznání dáno?

Částečně tím, že je to poměrně izolovaný ostrov, a pro vědce byl navíc těžko přístupný i kvůli svému složitému terénu a společenské situaci. V 90. letech tam vypukla občanská válka, která trvala deset let a byla do ní zapojená Papua Nová Guinea. Konflikt měl za následek tisíce obětí. Od té doby je těžké tam pracovat. Válka se podepsala na řadě sociálních problémů, práce na různých místech proto ještě stále vyžaduje dlouhá vyjednávání. Mnoho míst ještě není úplně přístupných.

Co bylo příčinou konfliktu?

Všechno vzniklo okolo zlatého dolu, který byl v té době asi největší na světě. Místní obyvatelstvo nebylo spokojeno se svým nedostatečným zastoupením na pracích souvisejících s těžbou – většina pracovníků přišla z novoguinejské pevniny a z Austrálie. Také rozdělení zisku z dolu bylo pro místní značně nepříznivé. A v neposlední řadě jim vadila environmentální zátěž, která tam nastávala. V roce 2001 byl uzavřen mír a od té doby se ostrov pozvolna vrací do normálního režimu, ale proti zbytku Nové Guiney je izolovanější, je tam nedostatek výzkumu, není tam pořádně vybudovaná infrastruktura a konflikt způsobil rozkoly v rámci kmenů. Pod dohledem Nové Guiney, Austrálie a Nového Zélandu probíhá usmiřovací proces, odevzdávání zbraní. Situace je klidná, lze tam jet i jako turista. Nicméně pořád je ve společnosti oproti zbytku Melanésie zjevné napětí. Teď je ostrov součást Nové Guiney, ale za pár měsíců bude referendum o nezávislosti.

Takže území ovládá několik kmenů a vy jste si u nich museli vyjednávat přístup?

Přesně tak. Na území žije přes 250 tisíc obyvatel, tvoří stovky kmenů, hovoří se tam desítkami jazyků. Na malé ploše je spousta hranic, které jsou v disputaci, takže člověk musí velice opatrně vyjednávat, kam může a kam ne. Výzkum je jednak fyzicky velice náročný, protože se pohybujete v těžko prostupných pralesích sopečného terénu, ale snad ještě náročnější je sociální část, kdy je potřeba vyjednávat přístup a ujistit se, že lidé souhlasí s výzkumem a chápou,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější