Deník N

Filipínskou hokejovou reprezentaci vede rodák z Berouna. Máme radost, že si příští rok zahrajeme poprvé na MS, říká

Vítězná momentka z turnaje Phillippines Ice Hockey Tournament v Manile. Brodan vedle trénování národního týmu také nastupuje ve filipínské lize. Foto: Facebook Daniela Brodana
Vítězná momentka z turnaje Phillippines Ice Hockey Tournament v Manile. Brodan vedle trénování národního týmu také nastupuje ve filipínské lize. Foto: Facebook Daniela Brodana

Mezinárodní hokejová federace (IIHF) během mistrovství světa v Bratislavě pustila filipínskou reprezentaci mezi 54 států, které během jara hrají v pěti výkonnostních divizích oficiální turnaje mistrovství světa. Filipínský národní tým vede už téměř tři roky český rodák Daniel Brodan, který v rozhovoru pro Deník N popisuje mimo jiné vznik exotické hokejové reprezentace.

Rodák z Berouna Daniel Brodan si v Česku zahrál za Králův Dvůr pouze čtvrtou nejvyšší soutěž. Na žádnou velkou hokejovou kariéru nikdy nemyslel. „Mihl jsem se týden na stáži ve Slavii, ale ostatní spoluhráči byli mnohem šikovnější, takže jsem byl soudný a věděl jsem, že hokej zůstane pouze mým koníčkem,“ směje se dnes pětatřicetiletý Brodan.

Absolvent Vysoké školy ekonomické se ještě během studia vydal na půlroční pracovní zkušenost na Nový Zéland, kde se dokonce stal hokejovým mistrem státu v jihozápadní části Tichého oceánu. „Bylo hrozně vtipné, že jsme vyhráli zmenšeninu Stanley Cupu. Na tohle období strašně rád vzpomínám,“ pokračuje současný trenér filipínské hokejové reprezentace.

Jak se stalo, že jste mistrem Nového Zélandu v hokeji?

Vždy mě lákalo někam vyjet, tak jsem se mezi čtvrťákem a páťákem na vysoké škole rozhodl, že vyjedu na půl roku za prací. Původně jsem chtěl do Austrálie, ale snazší bylo získat víza na Nový Zéland. Takže jsem během české zimy v minus třiceti stupních v roce 2007 nasedl na letadlo směr Auckland s mezipřistáním v Soulu a vylezl jsem v třiceti stupních na Novém Zélandu, kde jsem si i díky lidem z hokejového prostředí sehnal práci a půl roku jsem pracoval a hrál hokej. V Aucklandu byly tehdy čtyři týmy, které hrály mezi sebou a sezonu zakončily turnaje proti týmům z Jižního ostrova. Nakonec jsem přispěl k tomu, že jsme ten rok vyhráli titul. Bylo hrozně vtipné, že jejich trofej je vlastně zmenšenina Stanley Cupu.

Jakou má hokej na Novém Zélandu úroveň?

V porovnání s českým hokejem bych řekl, že tamní liga je takový trochu horší krajský přebor v České republice. Nejvíce mě ale zaujalo, že se tam hraje severoamerický styl hokeje. Vždy jsem říkal, že hokej je jen jeden, ale na Novém Zélandu jsem poznal, že to není pravda. Hráč přejede červenou, nastřelí puk, další dva útočníci v plné rychlosti zbourají obránce a hrají okamžitě všechny puky do brány. Takže s pár Švédy a Finy jsem si rozuměl hokejově mnohem více než s domácími hráči nebo Severoameričany.

Jak jste se dostal k hokeji na Filipínách?

Asi pět let po návratu z Nového Zélandu jsem dostal nabídku od jedné evropské firmy, zda bych jim nechtěl pomoci otevřít pobočku v Manile. Takže v roce 2013 jsem podepsal pracovní smlouvu na dva roky a ještě před odletem na Filipíny jsem na internetu hledal, zda se na Filipínách hraje hokej, protože je součástí mého života od dětství a nechtěl jsem o něj přijít. Dozvěděl jsem se, že v Manile mají kluziště, a dokonce se tam hraje i

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hokej

V tomto okamžiku nejčtenější