Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Vždycky dostal úkol, splnil ho a šel dál.“ Komunistický politik Miloš Jakeš zemřel ve věku 97 let

Bývalý politik a generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš při prvomájových oslavách na pražském Výstavišti. Foto: ČTK
Bývalý politik a generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš při prvomájových oslavách na pražském Výstavišti. Foto: ČTK

Milá holka Zagorová, kůl v plotě a bojleři. Pro někoho byl projev Miloše Jakeše na Červeném Hrádku úsměvným představením, pro jiné signálem, že komunistům dochází dech. V den třicátého výročí jeho vystoupení Deník N připomíná nejmocnějšího československého komunistu sklonku 80. let v dalším dílu seriálu Tváře normalizace.

Ve věku 97 let zemřel v červenci 2020 komunistický politik Miloš Jakeš. V rámci seriálu Tváře normalizace jsme před časem přinesli jeho profil.

Po sametové revoluci už nikdo nemusí vyrážet na 1. máje do ulic s úsměvem na rtech a mávátky, aby dobrovolně či povinně oslavil výkony pracujícího lidu. Přesto se i třicet let od pádu minulého režimu několik tisíc lidí stále schází na pražském Výstavišti (letos výjimečně na náměstí Jiřího z Poděbrad).

První mezi rovnými je s nimi vždy bývalý generální tajemník Ústředního výboru KSČ Miloš Jakeš. Vážená návštěva, oddaný komunista a člověk, který přestože byl po „kontrarevoluci“, jak převrat zásadně označuje, ze strany vyhozen, je i dnes zcela oddaný myšlence kolektivní práce, socialistické ekonomiky a sociálních jistot. Vedle Marty Semelové bývá zlatým hřebem setkání.

Život Miloše Jakeše je příběhem, jak se z chudého kluka z malé šumavské vesnice stal jen s minimálním přičiněním nejmocnější komunista v zemi, který byl odsouzen ke sledování pádu svého snu z nejvyšší možné pozice. Zároveň zrcadlí, jaké lidi komunistický režim ve svém posledním vývojovém stadiu vynášel k moci. Po desítkách let, během nichž v lidech udusil veškerou tvořivost, nápaditost a iniciativu, produkoval už jen bázlivé aparátčíky zcela nepřipravené na případné krize.

Při letmém nahlédnutí do jeho životopisu se může zdát, že životem proplouval ukázkově, po kádrovém žebříčku stoupal bez jediného škobrtnutí. Okresní organizace KSČ vystřídal za krajské, podílel se na kolektivizaci zemědělství, následovalo ministerstvo vnitra, vysoká stranická škola v Sovětském svazu, post předsedy revizní komise vyměnil za funkci generálního tajemníka strany. Vedl spořádaný život bez výstřelků, stejně tak i jeho rodina.

Zastavme se ale hned na začátku, u křestního jména. Byl to boj, který téměř vyhrál, nebýt zapomnětlivého řidiče a soudního procesu za vlastizradu.

„V rodném listu má napsáno Milouš, sám jsem jej viděl,“ potvrzuje historik a archivář Národního archivu Roman Štér, který se s bývalou špičkou komunistů několikrát setkal. Samotný Jakeš ale tvrdí, že mu rodiče dali jméno Miloš. Pro familiárnější podobu se rozhodl

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Tváře normalizace

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější