Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Na rekreaci patří jen nejzasloužilejší úderníci a zlepšovatelé

„V neděli 20. července 1952 zahájilo rekreační oddělení Revolučního odborového hnutí nový způsob rekreace pro pracující – jednotýdenní turistickou rekreaci v Beskydech. Dvacet zaměstnanců Vítkovických železáren Klementa Gottwalda přijelo do Frenštátu pod Radhoštěm do zotavovny ROH na Horečkách, aby odtud putovalo po Moravských Beskydech a poznalo krásy hor Bezručova kraje, kraje budovatelů socialismu. Na sn.: Turisté odjíždějí z Frenštátu na lanovku na Pustevny.“ Dobový popisek. Foto: ČTK
„V neděli 20. července 1952 zahájilo rekreační oddělení Revolučního odborového hnutí nový způsob rekreace pro pracující – jednotýdenní turistickou rekreaci v Beskydech. Dvacet zaměstnanců Vítkovických železáren Klementa Gottwalda přijelo do Frenštátu pod Radhoštěm do zotavovny ROH na Horečkách, aby odtud putovalo po Moravských Beskydech a poznalo krásy hor Bezručova kraje, kraje budovatelů socialismu. Na sn.: Turisté odjíždějí z Frenštátu na lanovku na Pustevny.“ Dobový popisek. Foto: ČTK

Analýza Martina Gromana: „Od zítřka máme dovolenou, vyvolenou šňůru volných dní,“ halekal před lety z rádií normalizační šlágr a zdá se, že jsme ani po třiceti letech svobody své trávení volného času zásadně neproměnili. Do zemí bývalé Jugoslávie a na chalupy jezdíme snad ještě víc než za Husáka. Co vlastně formovalo to, jak trávíme své volno?

V devatenáctém století a počátkem dvacátého trávili naši předkové volno docela jinak než my. Už jenom proto, že ho moc neměli. Pracující člověk tehdy makal až 85 hodin týdně oproti dnešním 40. Víkendy neexistovaly, a pokud někdo měl nárok na tzv. dovolenou na zotavenou, byl to týden ročně. Samotné slovo dovolená přichází do slovníku Čechů a Slováků až po první světové válce. Od dvacátých let se postupně zakotvuje v zákonech a až v padesátých letech měli pracující nárok na dva až čtyři týdny placeného volna. Jen horníci měli pět.

Pokud bychom o něčem jako trávení dovolené mluvili před první světovou válkou, museli bychom se zaměřit na pojmy jako letní byty nebo cestování za poznáním, případně ozdravné pobyty v lázních nebo u moře. To vše bylo vyhrazeno převážně elitním skupinám obyvatel. A pokud už takový člověk vyjel do zahraničí, většinou to nebylo na chvíli, protože to ani neumožňovaly tehdejší dopravní prostředky. Víme tak, že třeba členové rodiny Palackých zajížděli do Itálie, ale vždy na několik měsíců a v zásadě za poznáním, nikoli výhradně za relaxací nebo koupáním.

Demokratizace volna přichází až s první republikou. Rozvíjí se především po dvou liniích. Pro chudší jsou tu fenomény jako tramping nebo turistika. Pro bohaté letní byty nebo vily, především v okolí velkých měst. Fungovaly zhusta tak, že „na venek“ se odebrala manželka s dětmi a případně chůvou či služkou, pán domu za nimi dojížděl na neděli a přes týden dál pracoval ve městě.

Dovolená s Reinhardem

První organizované dovolené přicházejí paradoxně nikoli s komunistickým režimem, ale už za protektorátu. Tím, kdo vnesl do českého prostředí fenomén dovolené jako odměny za dobře odvedenou práci, byl

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Analýza

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější