Deník N

Stojí na 2,5 centimetru široké lajně nad propastí a jmenuje se Ančí. Češka, která popřela zemskou přitažlivost

Verdon Francie, 300 metrů nad zemí
Verdon Francie, 300 metrů nad zemí

Strávila jednou na lajně 200 metrů nad zemí nepřetržitě 24 hodin, což byl světový rekord v tomto novém oboru. Tvrdí, že procházet se v kilometrové výšce po vibrujícím popruhu je bezpečnější než to zkoušet mezi dvěma stromy v parku pár centimetrů nad asfaltem. Chodí bosa a mává rukama jako pták. Nedávno se rozplácla o skálu a polámala si kolena. Dnes už je zase ve výškách. Anna Ančí Hanuš Kuchařová patří mezi světovou špičku mezi takzvanými highlinery.

„Pšt, mami, pšt. Neruš ji, lekne se a spadne!“

„Vždyť mne nemůže na tu dálku slyšet,“ odvětí žena s hlavou zakloněnou tak, že se málem temenem dotýká lopatek. Její zhruba devítiletý syn dostal lepší nápad. Lehl si na úzkou cestičku mezi skály a dívá se do nebe. Do nebe, ve kterém je napnutá lajna a po ní jde dívka.

„Tahle může všechno…,“ hlesne obdivně otec rodiny s počínajícím bříškem a nevěřícně zakroutí hlavou. Stejně jako já by se zjevně nevyšplhal ani do bodu, odkud by mohlo naše šeptání k uším té ženy dolehnout.

Je vysoko. Vysoko nad mou hlavou i hlavami těch, kteří se zastavili na své cestě mezi skalami a nevěřícně zírají na postavičku s pažemi rozepjatými hodně do široka. Přesto vidím, jak pokládá bosá chodidla na dva a půl centimetru široký popruh, pozoruji, jak mává pažemi jako velký pták, jak péruje v kolenou a vyrovnává pohyby v pase. Jak se tváří, nevím. Na to je příliš daleko. Vlastně vysoko. Ale tuším obrovské soustředění hraničící se stavem, při kterém se ocitá jedinec toho schopný v jiné dimenzi lidského bytí. Pak se ozve rána připomínající prásknutí bičem.

Ančí se zakymácí a vzápětí, navzdory mým představám o tom, jak dramaticky vypadá pád z výšky mnoha desítek metrů, se jakoby sesune na lajnu, obejme ji oběma rukama, zaklesne se nohou a visí. Je zhruba uprostřed své dlouhé cesty od jednoho vrcholu skály ke druhému. Pohodí hlavou a zhoupne se v té výšce, ve které by běžný smrtelník nedokázal ani otevřít oči a vzdorovat té člověku naprosto nepřirozené realitě – být úplně sám v prostoru, obklopen jen vzduchem, bez jediného pevného bodu, pokud za něj nepočítáme lajnu houpající se ve vzduchu. Nestačím postřehnout ten grif. Nicméně najednou zase stojí a jde. Naše nejslavnější highlinerka, ing. arch. Anna Kuchařová řečená Ančí. Ančí, která tančí v prostoru.

Nejdřív jí to vůbec nešlo. Ale vůbec. Usoudila, že slacklining je disciplína, ke které třeba ani nemá ty správné předpoklady. Pak na lajnu znovu vstoupila v roce 2010. „Kvůli klukovi,“ přiznává. Toho totiž nezajímalo vůbec nic jiného než chození po lajně. Nešlo jí to ani tehdy. Jenže tentokrát to nevzdala. Nakonec si Jakuba Kwjetoně Hanuše vzala, svatba se samozřejmě odehrála také na lajně. Dnes patří Anna Kuchařová k mistryním v oboru highline a longline.

Slackline je vlastně moderní provazochodectví, i když sami slacklineři nemají tento termín příliš v oblibě. Je to směs zábavy, sportu a prazvláštního životního stylu. Podstatou je balancování na tenkém popruhu, kterému se říká lajna. Pro veřejnost jsou dostupné nevysoko napnuté nedlouhé lajny v různých lanových centech či parcích. Existuje ale řada variant, které se od sebe poměrně výrazně liší. Ty nejznámější jsou:

  • Highline je podle samotných zakladatelů tohoto odvětví královská disciplína, jejímž základem je výška.
  • Waterline je přechod lajny natažené nevysoko nad vodní hladinou.
  • Longline je nazývána lajna delší než třicet metrů.

První opravdový pokus zdolat to, čemu se v odborných kruzích říká highline, učinila Ančí, jak jí lidé z komunity lezců a chodců ve výškách říkají, v roce 2010. „Та highline byla

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější