Deník N

Americký deník Jany Ciglerové: Křičí mi telefon, hledá se dítě. O alarmu, který pomohl zachránit stovky kluků a dívek

Digitální billboard na dálnici u Los Angeles vyzývá alarmem Amber řidiče, aby hledali dodávku Dodge. Foto: Fred Prouser / Reuters
Digitální billboard na dálnici u Los Angeles vyzývá alarmem Amber řidiče, aby hledali dodávku Dodge. Foto: Fred Prouser / Reuters

Stojím v supermarketu u pokladny a chystám se zaplatit, když mi najednou začne zvonit telefon velmi nepříjemným, řezavým zvukem. Nechápu, kde se to v něm bere, nic takového jsem si tam nenastavila.

Tentýž zvuk se ale ozve ještě z několika jiných telefonů lidí, kteří v tu chvíli stojí okolo mě.

„Co to je?“ ptám se paní vedle, u které to taky bzučí. „To je alarm Amber, ztratilo se dítě.“

Na displeji telefonu se mi skutečně objevila zpráva s názvem alarm Amber, ze zkratek dešifruju její znění: V kraji Dade se pohřešuje desetiměsíční černošský chlapec Noah Florvil, který byl naposledy viděn v šedivém tričku a kalhotách, zřejmě s bělošskou ženou jménem Bella.

Takhle vypadá zpráva Amber alertu, která se objeví na displeji telefonu. B/M znamená černošský chlapec, 10 měsíců, LSW je zkratka pro naposledy viděn s – v tomto případě šedými kalhoty. Možná s Bellou, což je W/F, tedy bělošská žena. Foto: Jana Ciglerová

Ta zpráva se ve stejnou chvíli objeví i na digitálních billboardech na silnicích, na obrazovkách místních televizních stanic a dokonce i na hlavních stránkách internetových vyhledávačů. Najednou o ztraceném Noahovi ví většina lidí našeho a sousedních krajů.

Právě to může Noahovi pomoct zachránit život. Tak, jako by před dvaadvaceti lety možná bývalo pomohlo zachránit život devítileté Amber Hagermanové, po které tenhle burcující systém nese jméno.

Není možné, že nikdo nic neviděl

Stalo se to v červenci 1996 na parkovišti u zkrachovalého obchodu v texaském Arlingtonu. Amber se tam s pětiletým bratrem projížděla na kole, když najednou k dětem přijela černá dodávka a z ní vystoupil neznámý člověk. Muž, který celou situaci viděl, později policii popsal, že ten člověk Amber strčil z kola a křičící a kopající ji naložil do auta a odjel. Bratr rychle dojel domů a tam to řekl rodičům, kteří stejně jako svědek zavolali policii.

Holčičku hledalo padesát policistů, rodiče, známí i dobrovolníci z okolí. Pátrání po Amber sledovali s napětím lidé po celých Spojených státech. Našli ji za pět dní. Její nahé tělo bylo pohozené u potoka, měla mnohokrát podřezané hrdlo. Od zmíněného parkoviště to bylo necelých deset kilometrů.

A tehdy to jednu ženu napadlo. Krátce po pohřbu zavolala s prosbou Diane Simonová do místní rozhlasové stanice: „Když nám všem můžete posílat upozornění, že se blíží změna počasí, mohli byste nám taky rozeslat upozornění, když se pohřešuje dítě?“ Vedení stanice v tom vidělo výborný nápad a dohodlo se s policií, telefonními společnostmi a odborem dopravy, že zavedou oznamovací systém. Pojmenovali ho po Amber.

„Víte, Amber byla unesena ve čtyři odpoledne a odvezena neznámo kam. Nikdo si prý ničeho nevšiml a nikdo nic neviděl. Promiňte, ale to není možné. Problém není, že by lidé nic neviděli, ale že nevěděli, co vidí,“ vysvětlila tehdy Simonová.

Rae zachránil pozorný muž

Od roku 1996 se díky alarmu Amber našlo přes 924 dětí. Letos byl mezi nimi i malý Noah, kterého policie našla živého a zdravého o den později o šest kilometrů dál v hotelu v náručí dívky, která ho unesla. Bylo jí patnáct let a Noaha odnesla z bytu jeho spící matce, u které noc předtím přespala. Poznala je paní na recepci a zavolala policii.

Donna Norrisová, matka Amber Hagermanové, objímá svého syna a bratra Amber Ricka. Za nimi je Elizabeth Smartová, která byla také unesena, ale našla se. Její otec krátce po jejím nalezení přiměl Kongres, aby konečně schválil celonárodní databázi alarmu Amber. Kdyby byla funkční, jeho dcera mohla být nalezena dřív. Foto: Win McNamee, Reuters

První dítě, které díky alarmu Amber zachránili, minulý rok nastoupilo na univerzitu. Rae Bradburyové bylo osm měsíců, když ji unesla chůva. Digitální billboardy u texaských dálnic se poprvé rozsvítily se značkou a popisem jejího tyrkysového auta i malé dívky. Dva dny nato si ho všiml pozorný řidič u benzínové pumpy a okamžitě zavolal policii. Za 90 minut byla Rae, jen špinavá a hladová, v náručí svých vyčerpaných, ale šťastných rodičů.

Stalo se to shodou okolností taky v Arlingtonu. Rae si z toho nic nepamatuje, ale svůj příběh samozřejmě dobře zná. Bystrý muž, který si jejího auta všiml, díky alarmu věděl, co má hledat. „Pokaždé když se mi alarm Amber rozezvoní v telefonu, si uvědomím, že já jsem díky němu dostala druhou šanci na svůj život. A že ne všechny děti měly stejné štěstí jako já,“ řekla k tomu vloni dvacetiletá Rae, když nastupovala do školy.

Alarm bude i v Česku

Navzdory mnoha dobrým koncům je to pokaždé stísňující pocit, když se telefon rozezvoní tím typicky nepříjemným zvukem. V tu chvíli víte, že se někde ztratilo dítě a jeho máma a táta jsou zrovna sevření bolestí a strachem. Zvlášť když dvěma třetinám ztracených dětí je méně než pět let. Někdy se dítě najde mrtvé, protože se k němu ani přes rychlou akci veřejnosti nedostane pomoc včas.

Jindy se ukáže, že se dítě rodičům ve skutečnosti neztratilo, ale buď o jeho smrti věděli, nebo se na ní přímo podíleli. Právě první hodiny po únosu dítěte jsou rozhodující a s každou další minutou se snižuje šance na to, že se najde.

I proto jsem měla radost, když jsem se dozvěděla, že dva čeští policisté Martin Kaiser a Petr Bureš právě dokončují podobnou aplikaci v Česku. Jmenuje se Echo a měla by začít fungovat začátkem nového roku. Ročně se u nás pohřešuje pět tisíc dětí. I to, jestli si ji stáhneme do telefonu, může jednou rozhodnout, jestli budou mít osud jako Amber, nebo jako Rae.

Americký deník

V tomto okamžiku nejčtenější