Deník N

Babiš měl sílu udělat něco pořádného, vůbec ji nevyužil, nemáme z jeho vlády jako země nic, říká Horáček

Michal Horáček. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Michal Horáček. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Michal Horáček se pro Deník N zamýšlí nad ambicemi současné vlády, která podle něj měla silný mandát k prosazování dobrých věcí, ale nevyužila ho. V rozhovoru připustil, že je připraven uvažovat o své případné kandidatuře do Senátu. Po prezidentské volbě totiž řekl, že senátorské křeslo je pro něj příliš malá ambice. Dnes je to pro něj poslední místo, kde někomu záleží na ústavnosti a demokracii. Jen si není jistý, zda by zvládl dělat dobře politiku i naplno studovat.

Čerstvě jste se dostal na filozofickou fakultu, budete studovat dějiny umění. Hned jsem zaznamenala reakce, že starý Horáček se nudí a chce zabírat místo mladým…

Reakce jsou různé. Já si prostě myslím, že se tam mají dostat ti nejlepší. Nikde není psáno, v jakém věku to má být. Zabírání místa by bylo, kdyby se tam člověk dostal nějakým jiným způsobem než tím nejpoctivějším. To znamená, že se přihlásí a dělá přijímací zkoušky jako všichni ostatní. A přijímací zkoušky jsou velmi objektivní, protože první, písemná část, která je úplně klíčová, je anonymní. Víte, já si dokonce vzpomínám, že Jan Ruml se těsně po revoluci přihlásil na právnickou fakultu v Plzni. Tehdy mě to dost pobouřilo – on ty zkoušky neudělal, protože jiní uchazeči byli prostě lepší. A on se odvolal na základě argumentu, že v předchozím režimu nemohl studovat. Já jsem si říkal: „Hele, ale teď už není předchozí režim. Teď je tenhle, kdy máte právo soutěžit s těmi ostatními o ta nedostatková místa.“ Odvolávat se z tohoto důvodu mi připadalo nefér. Já bych se teda určitě neodvolal.

V médiích jste mluvil o své předlistopadové kariéře v Mladém světě. A řekl jste: „Všechno je extrém. Totalita s cenzurou byl extrém. A tohle je taky extrém. Teď vůbec nevím, jestli má práce má smysl.“ Myslíte si, že dochází k nějaké devalvaci slova?

Přese všechno, co jsem z hlediska autora řekl, stejně bych to nevyměnil. To jen aby nebyl dojem, že bych chtěl zpátky minulý režim. Já chci žít v systému, kde není potřeba číst mezi řádky. Je to ale těžké. Život se strašně zrychlil. K devalvaci slova určitě dochází. Slova devalvuje rychlost našeho života, jeho útržkovitost… Když jsem dělal prezidentskou kampaň, věděl jsem, že nikdo nečte programy, přesto jsem věnoval tři měsíce usilovné práce, aby byl napsaný dobře. Záleželo mi na každém slově.

Myslím, že jste byl spíš zpětně překvapen, když jste zjistil, že to lidé nečtou.

Ano. Takhle: myslel jsem si, že to bude číst víc lidí. A dnes myslím, že to nečetl vůbec nikdo a že na tom vůbec nezáleželo. Profesoru Drahošovi to poradili dobře, když mu řekli: „Žádnej program si nepište, člověče.“ Ale stejně si myslím, že se to má udělat, protože je to poctivé.

Myslíte si, že s poctivostí nejdál dojdeš?

Ne, ne, ne. To určitě ne. Ale mluvím o vnitřním pocitu poctivosti. Protože proč to dělat jinak než s nadějí, že to má být poctivé? Ano, život vás stokrát upozorní na to, že není.

O Jiřím Drahošovi jste řekl, že se svým ne a nevím nemohl Miloše Zemana porazit. Přišel jste i na to, v čem jste chyboval vy?

Ano. Kampaň se musí strašně

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější