Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Po brexitu přichází sen jménem CANZUK. I probuzení z něj bude bolestné

Vytvoření nového uskupení CANZUK by mělo zčásti vyvážit to, co způsobí odchod Británie z EU. Nápis na ulici v Londýně: „Brexit: moc se mu nedaří, že?“ Foto: Kevin Grieve, Unsplash
Vytvoření nového uskupení CANZUK by mělo zčásti vyvážit to, co způsobí odchod Británie z EU. Nápis na ulici v Londýně: „Brexit: moc se mu nedaří, že?“ Foto: Kevin Grieve, Unsplash

Britové v souvislosti s brexitem začínají hovořit o větší integraci s Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem. Ve světě, v němž by dominovaly hodnoty, by toto spojení dávalo smysl, ale ve světě současnosti, kde dominují zájmy, je takové uskupení odsouzeno k velmi komplikovanému životu.

Diskuse o (ne)žádoucí podobě systému mezinárodních vztahů vzniklého po skončení studené války na konci druhé dekády 21. století nejen neutuchají, ale dokonce se bouřlivě rozvíjejí. Jediné, na čem se zainteresovaní aktéři shodnou, je skutečnost, že přesun od kulturní, politické a hospodářské dominance Západu směrem k mnohem rozmanitějšímu mezinárodnímu systému je nevyhnutelný, což je však příliš málo pro vznik dostatečně solidních základů, na nichž by bylo možné něco budovat.

I když se obrysy budoucího uspořádání zatím z mlhy nevynořily, zdá se být zřejmé, že se i tentokrát na definování nových pravidel hry, či modifikaci těch současných, budou podílet silní hráči a že síla, stejně jako kdykoliv v minulosti, bude odvozena od takových parametrů, jakými jsou rozloha území, velikost populace či síla ekonomiky.

Jedním z nových, vlastně spíš staronových center světové moci by se mohla stát skupina zemí skrývajících se za zkratkou „CANZUK“, tedy Kanada, Austrálie, Nový Zéland a Spojené království. Proč?

Stačí společný jazyk, politický systém a hlava státu k integraci?

Například Bob Seely, konzervativec zastupující v parlamentu ostrov Wight, na stránkách think tanku Henry Jackson Society, který patří mezi nejhlasitější přívržence aktivní a globální role Británie v rodícím se světovém uspořádání, k této problematice sepsal zajímavý apel.

Jeho hlavní argument je, minimálně na první pohled, zcela neprůstřelný: „Tyto čtyři země sdílí jazyk, mají velmi podobný právní a politický systém, a dokonce mají i společnou hlavu státu. Navzdory etnické různorodosti a kypícímu kulturnímu vývoji sdílejí národy CANZUK podobné hodnoty a pohled na svět.“

Nemůže být sporu, že tomu je přesně tak, jak Seely píše, ale stačí to na vybudování entity, která by byla schopná postavit se bok po boku takovým gigantům, jakými jsou USA nebo Čína? Optimista by řekl, že ano, neboť základ, o který se CANZUK může opřít, reálně existuje, avšak pesimista by se stejnou přesvědčivostí mohl argumentovat minulostí, neboť jak si ukážeme za okamžik, takový pokus již jednou učiněn byl a navzdory společným hodnotám nakonec rozhodující roli sehrály

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Analýza

Brexit

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější