Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nikdy jsem nevyužívala toho, že jsem žena, říká česká fotografka, která pětadvacetkrát projela Tour

Tour de France. Foto: Markéta Navrátilová
Tour de France. Foto: Markéta Navrátilová

Markéta Navrátilová byla nadějnou tenistkou, ale kvůli zranění musela sportovní kariéru ukončit. Začala fotografovat a pětadvacetkrát absolvovala kompletní Tour de France. Dlouhá léta byla jedinou ženou, která nejslavnější závody fotila z motorky.

Jakou prestiž má pozice na motorce v rámci Tour de France? Je to maximum, kterého tam může fotograf dosáhnout?

Myslím si, že ano. Je to privilegovaná pozice, po níž všichni touží. Motorka je jako fotoaparát. Je to nástroj, díky kterému máte možnost tvořit fotografie, které chcete. Pokud závody absolvujete v autě, vidíte start, jedno místo z etapy a možná cíl. Je to velmi limitované a pokyny pro pohyb aut jsou navíc přísnější. Motorka je v tomto privilegovaná.

Dělala jste tuto práci, protože vás bavila cyklistika nebo spíše samotná fotografie?

Jsem určitě druhý případ. Vždy jsem měla raději fotografování než cyklistiku. Na Tour jsem se poprvé dostala v roce 1992, když jsem právě přestala kvůli zdravotním problémům hrát tenis. Otec byl velkým fanouškem cyklistiky a osobností jako Jacques Anquetil a Eddy Merckx a vydával v Česku dva cyklistické časopisy. Získat akreditaci v té době nebylo složité, tak o ni spolu se současným vydavatelem časopisu Velo požádali a vzali mě s sebou. V podstatě jsem s fotografováním začala na Tour de France.

Kteří cyklisté vás jako fotografku nejvíce zaujali?

Přirozeně mám ráda české cyklisty a Petra Sagana. Vždy jsem měla i mám ráda Lance Armstronga, se kterým jsem prožila všechny jeho účasti na Tour de France.

Čím vás upoutal Sagan?

V první řadě je to úžasný cyklista, jeden z nejlepších, jací kdy závodili. Je nesmírně šikovný na kole a líbí se mi, jak při cyklistice přemýšlí. Líbí se mi, jakou má mentalitu, jak se chová, co říká. Je velmi bystrý, což je odzbrojující a zajímavé. Je z něj cítit, že je osobnost.

Zažila jsem ho však na závodě Paříž–Roubaix i v situaci, kdy mu bylo těžko. Viděla jsem, jak moc dře. V jeho podání to sice často vypadá jednoduše, ale ta dřina za tím vším musí být strašidelná. Mám k němu velký respekt.

Foto: Markéta Navrátilová

Armstronga jste v roce 2004 doprovázela, když přijel na návštěvu Prahy. Stihli jste se trochu lépe poznat? Jaký na vás udělal dojem?

Dobrý. My jsme se trochu znali i předtím. Jednou se mi ho podařilo

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Sport

V tomto okamžiku nejčtenější