Babiš posouvá hranice, lidé si jím ospravedlňují lži i krádeže, říká farář Hudec
Evangelický kněz Jonatan Hudec pomáhá v Mladé Boleslavi lidem, kteří propadají sociálním sítem. Cizincům, bezdomovcům, narkomanům. Do toho chodí demonstrovat proti premiéru Babišovi, jenž podle něj demoralizuje českou společnost. A Dominik Duka? Jeho vyjádření podle Hudce církvím škodí.
Už před více než čtyřmi roky jste se při výročí 17. listopadu pozastavoval nad špatnou náladou ve společnosti. Tvrdil jste, že když u nás někdo hlásá ideály sametové revoluce, lásku, pravdu, toleranci a víru, je za nebezpečného blázna, který má být zticha. Jak se od té doby podle vás nálada ve společnosti změnila?
Společnost je čím dál víc vulgární a to se mi nelíbí. Horko těžko se vždycky snažím najít nějakou nadějnou věc, která by nebyla sebeklamem či lakováním skutečnosti narůžovo. A mám s tím čím dál větší práci. Pořád ještě ale mám hodně naivní naději…
Aspoň že nějakou.
Ano, aspoň nějakou – že je tu stále ještě nevyjadřující se většina, která sice přistupuje na konzumní způsob života, ale ve chvíli, kdy se trend změní, je schopna se zase přepnout k nějakým hodnotám.
Řekla bych, že tohle tu bylo vždycky. V čem se tedy společnost zhoršila?
Je to vidět na vztazích mezi lidmi. Jsou na sebe oškliví, v obchodech po sobě křičí, rodiče se nevěnují dětem… Takových problémů je hromada. Právě velká agresivita je jev, který v poslední době v Mladé Boleslavi hodně pozoruji. Loni 17. listopadu nám tady ze dveří fary strhli nálepku Hate free…
To ještě není tak zlé, ale když člověk vidí v televizních zprávách, jakou zábavu mají školáci právě v Mladé Boleslavi, tedy mlátit se, kopat do břicha, to celé natáčet a dávat na sociální sítě…
Přijde mi to jako zanedbaná péče. Anebo možná vidí vzory u rodičů, kteří jsou také agresivní, vulgární a křičí na ně… Nevím, já tady žiju v takové bublině.
Ve vaší bublině se nic takového neděje?
Žiju v bublině, v níž se to převážně neděje. Se světem venku se ale zároveň dost krutě stýkám. Znamená to, že se pohybuju uvnitř společnosti, v níž se mi líbí, vyhovuje mi a vnímám ji jako ideální prostor, ze kterého by si ale měli ti zvenčí něco vzít.
Když mluvíte o horší náladě ve společnosti, o agresivitě a vulgárnosti, cítíte o to větší potřebu jednotlivců obrátit se na církev?
Vůbec ne. Protože to, že je ve společnosti něco špatně, společnost sama nevnímá. Někdo jiný jí musí říct, že se něco vyvíjí špatným směrem. Lidé se musí naučit varovným hlasům naslouchat.
Co tedy může církev dělat? A co děláte konkrétně vy?
Já mám minimalistické cíle. Naše společenství, které mám na starost, je dost otevřené a pod jeho křídla se schová dost lidí, kteří by ve společnosti neobstáli. Patří mezi nás různí schizofrenici, loni jsem pokřtil jednu kriminálnici, která udělala něco hodně ošklivého.
Nemůžete být konkrétní?
Nemůžu. Právě proto, jak ošklivé to bylo. Ale já se s takovými lidmi potkávám pořád. Občas mi zavolá někdo z Kosmonos z blázince, naposledy schizofrenik, předtím jsem tam byl za pedofilem. Je to už hodně dávný případ z Bulovky, kdy ten člověk znásilnil čerstvě narozenou kojenečku, která kvůli tomu zemřela. Takové věci musí člověk pojmout. Neznamená to tedy, že bych z ideálního světa, ve kterém žiju, neviděl realitu.
A možná díky těmto osobám, s nimiž se musím z povahy své funkce potkávat, do toho světa nahlížím víc. Situace na ubytovnách tady v Mladé Boleslavi je také úděsná. V těch úplně nejhorších může jít člověk do sprchy leda v kanadách, protože tam je nakaděno. Jinak jsou tam zčásti lidé, kteří přišli z kriminálu, a pak ti, kteří nejsou schopni se jinak uchytit. Zbytek tvoří spousta cizinců.
Což se samozřejmě týká Škodovky.
No, ona si to Škodovka
