Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Není pravda, že nechceme pracovat. Zeman je populista, rasistické výroky se mu někdy hodí, říká zástupkyně Romů na Úřadu vlády

Místopředsedkyně Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Martina Horváthová
Místopředsedkyně Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Martina Horváthová

Prezident Miloš Zeman opakovaně obvinil Romy, že nepracují. Místopředsedkyně Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Martina Horváthová jeho slova označuje za “další exces”, prezident podle ní opakuje nepravdivý stereotyp. Fotografická kampaň, kterou lidé na Zemanovy výroky reagovali, sice podle ní každého nepřesvědčí, je ale důkazem, že Romové nemají jen skloněnou hlavu.

Prezident Miloš Zeman v uplynulých dnech opakoval, že velká část Romů nepracuje, a pochvaloval si, jak se k romské menšině choval komunistický režim. Co o těchto výrocích soudíte vy?

Bylo před volbami a prezident Zeman se v poslední době – a není to jen poslední měsíc, ale možná i roky – přiklání k populistické rétorice. Je samozřejmě inteligentní a ví, že je populistický, ale zřejmě to dělá s nějakým úmyslem.

Jako Rada vlády pro záležitosti romské menšiny jsme se vyjadřovali k některému z jeho výroků před minulou prezidentskou volbou a radili jsme ze svého postu, aby lidé Zemana nevolili, že už nedokáže obhajovat demokratické a lidsko-právní postoje v české společnosti. Takže tohle prohlášení beru už jenom jako další takový exces. Myslím si, že prezident by měl být prezidentem všech lidí a ne populista.

Říkáte, že jde jen o další exces, nebojíte se ale, jakou mohou mít taková slova z prezidentových úst váhu?

To je na tom právě ten největší problém – že je vynáší člověk, který má představovat jednu z nejvyšších autorit v zemi. O to je horší, že tyto věci říká, že je říká veřejně, s určitým sarkasmem, ironií a s úmyslem určitou skupinu občanů očernit. Nehledě na to, že v podstatě jenom opakuje stereotyp, který ani není pravdivý.

Prezidentův mluvčí odmítá, že by výroky byly rasistické, sám Zeman se odkazuje na slova starostů, se kterými se setkal. Vnímáte je vy jako rasistické?

Nemyslím si, že prezident Zeman nutně musí být rasista, ale znova opakuji, že v rámci jeho populismu je někdy z jeho pohledu vhodné uvádět i výroky, o kterých můžeme říct, že rasistické jsou. Pokud tvrdí, že pouze opakuje, co mu říkají starostové, tak podle mě trochu napadá vlastní inteligenci.

Výroky prezidenta Zemana odpovídají představám části české společnosti o Romech. Jak byste řekla, že vypadá realita?

Realita je samozřejmě velmi barvitá. Nemohu jednou větou popsat celkový stav romské menšiny. To prostě nejde, bavíme se nejméně o čtvrt milionu lidí a v rámci této skupiny jsou zase další podskupiny. Můžu ale určitě říct, že obraz, který o nás panuje ve společnosti, reprezentuje jenom nějakou část Romů.

Prezident kromě jiného o Romech řekl i toto: „Co je to za národnost, která se ani nedokáže přihlásit k vlastní národnosti“. To, k jaké národnosti se člověk přihlásí, je výlučně osobní volba. Z čeho ale plyne to, že se Romové často rozhodují pro uvedení jiné národnosti?

Ty hlavní důvody jsou negativní historická zkušenost, ale i určitá nevědomost. Ti lidé se cítí být součástí české společnosti, považují se také za Čechy. A to by mělo být jasně řečeno. Nemůžeme napadat členy nějaké minority, kterou můžeme obecně popsat jako utlačovanou – a Romové skutečně ty znaky nesou -, že se k ní nehlásí.

Další věc je, že Česká republika je jednou z mála zemí, kde se dosud rozlišuje mezi národností a státní příslušností. V angličtině rozdíl v pojmenování těchto dvou kategorií vůbec neexistuje. Bazírujeme na věcech, které nejsou úplně důležité.

Na druhou stranu, když jsem Rom a vypadám tak, jak je vytvořen ten stereotypní obraz, tak se dostávám do problémů a setkávám se s určitou formou diskriminace. Dnes už je dokonce pro to zaveden termín antigypsismus nebo anticikanismus. Je paralelní s antisemitismem a znamená, že vše, co je romské, má negativní konotace, nebo naopak velmi romantické, hudební, ohnivé konotace. Ale ten postoj není zdravý. Anticikanismus v této společnosti existuje, my Romové se s ním setkáváme na základě toho, že druzí lidé nás identifikují jako příslušníky naši vlastní minority.

Jaká je z toho cesta ven? Co by Romům v Česku nejvíce pomohlo?

Nejvíc by pomohlo, kdybychom se už nesetkávali s institucionální diskriminací. To by bylo skvělé a dost věcí by to vyřešilo. Pořád se o tom ještě málo mluví, ale ta debata začít musí. A na základě odstranění institucionální diskriminace a rasismu se zpřístupní cesta ke kvalitnímu, rovnoprávnému vzdělávání, ke standardnímu bydlení. Romové nebyli a nejsou na zemi proto, aby žili v sociálním bydlení či v buňkách. Musí dodržovat veškeré zákony a povinnosti, ale nemohu být na základě toho, že jsem Romka, umísťována k bydlení tam a tam, ačkoliv jsem splnila všechny podmínky jako kdokoliv jiný. Jakmile tu institucionální rasismus nebude tak viditelný a silný, myslím, že se věci pohnou.

Jednou z reakcí na slova prezidenta byla internetová kampaň, ve které Romové posílali své fotografie z práce. Je tohle cesta, jak pohnout názorem společnosti?

Zarytému rasistovi fotky ani kampaň nepomohou. Na druhou stranu to považuji za skvělý nápad, který vzešel ze dne na den a velmi dobře zafungoval. Je to hodně pozitivní důkaz toho, že se lidé umí mobilizovat, pokud se využijí takové nástroje, kterým rozumí. Pro mě tato kampaň měla velký význam právě v tom, že Romové byli schopni reagovat a nemají jenom skloněné hlavy. Jsou schopni se ozvat a ohradit se proti neustálým urážkám, se kterými se potkávají.

Jaký nejhorší a nejškodlivější stereotyp podle vás o Romech v české společnosti panuje?

Asi ten, že Romové nechtějí pracovat, ten ve společnosti slyšíte nejvíce a není to pravda. Celé mé příbuzenstvo pracuje, moji dědové a babičky dostávali od komunistů ocenění za kvalitní práci a ve chvíli, kdy přestali pracovat, tak velmi rychle onemocněli a bohužel zemřeli.
Naopak, Romové byli vždy zvyklí pracovat a pracovat těžce. Byli to i oni, kdo po válce přijížděl ze Slovenska obnovovat zničené pohraničí. Dodnes hodně z nich dělá ty nejtěžší, málo kvalifikované práce. Není pravda, že nechtějí pracovat.

Martina Horváthová – místopředsedkyně Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Je také šéfkou klubu Barvalipen, který sdružuje romskou inteligenci, členka rady Muzea romské kultury. Je jí 37 let, narodila se Praze, vystudovala Univerzitu Karlovu a pracuje v nadaci Open Society.

Nová kulturní příloha live! startuje tento pátek
Každý pátek Deník N s 32 stranami víkendového čtení. Nově s kulturní přílohou live!, kterou jste podpořili v crowdfundingu. Začínáme už teď 1. července. Hledejte ve své schránce nebo trafice.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Rasismus a xenofobie

Romové v Česku

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější