Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Posílejte mi více vojáků a méně soudruhů!“ Příběh českého světoběžníka, který pojmenoval blitzkrieg

Dobrovolníci ve španělské republikánské armádě, v jejichž řadách bojoval i Čech Ferdinand Miksche. Foto: Wikimedia Commons
Dobrovolníci ve španělské republikánské armádě, v jejichž řadách bojoval i Čech Ferdinand Miksche. Foto: Wikimedia Commons

Bránil Španělskou republiku proti frankistům, pomáhal Francouzům koordinovat jejich domácí odboj, vypracoval plány na vylodění v Normandii dřív, než o nich Spojenci vůbec začali uvažovat, a z jeho teoretických prací vycházelo NATO při formulování své jaderné doktríny. Jeden z nejlepších vojenských teoretiků zůstává přesto v Česku prakticky zapomenut.

Píše se rok 1944. Spojenecké přípravy na invazi do Francie jsou v plném proudu, když si důstojník britského nejvyššího štábu v jednom knihkupectví všimne odborného pojednání z pera českého vojenského specialisty Ferdinanda Otto Mikscheho. Propuká panika. V knize jsou totiž přesně rozpracovány plány na vysazení parašutistů při fiktivním útoku na francouzské pobřeží, které se z více než devadesáti procent shodují s tím, jak se chystají výsadkáře při vylodění využít Spojenci.

Jak je možné, že se skoro přesné plány na největší obojživelnou operaci v historii dají sehnat v knihkupectví? lomí rukama generálové. Miksche, v té době působící v nejvyšším štábu Svobodných Francouzů generála Charlese de Gaulla, je opakovaně vyslýchán, čelí podezření, že vyzradil vojenské tajemství. Nakonec je všech obvinění zproštěn. Důvod je jednoduchý, kniha vyšla v roce 1943 ještě v době, kdy se konkrétní plány na vylodění ani nezačaly rodit. Československý důstojník Ferdinand Miksche dokázal předběhnout všechny stratégy i taktiky Spojenců a plány pro invazi vytvořil v podstatě sám.

Z Karviné do španělské války

Tento u nás prakticky zapomenutý, ale západními vojenskými kruhy vysoce ceněný odborník se narodil v roce 1905 do česko-polsko-německé rodiny rakousko-uherského poručíka, účastníka první světové války. V dětství často pobýval v Těšíně u babičky, Karoliny Lintnerové, která pocházela ze staré francouzské šlechtické rodiny. Již v mládí kromě češtiny uměl plynně německy, slovensky, polsky, maďarsky a po babičce i francouzsky. Kulturně velmi různorodé prostředí se také podepsalo na jeho životní filozofii i profesionálním nadhledu. Studoval nejdříve v Maďarsku, vzdělání ale nakonec získal jako rezervní dělostřelecký důstojník na Vojenské akademii v Hranicích. Poté až do roku 1935 sloužil u 112. dělostřeleckého pluku v Košicích.

V říjnu roku 1936 odchází do Španělska bránit tehdejší republiku proti frankistům. Jako dělostřelec se zúčastní bojů u Teurelu, pak je převelen ke sboru, kde působí převážně sovětští komunisté. Díky svým schopnostem je povýšen do hodnosti majora, ale dělá si také spousty nepřátel. „Posílejte mí více vojáků a méně soudruhů!“ píše tehdy Ústřednímu výboru KSČ do Prahy. Poté co ve své jednotce vymění politické agitátory za zkušené důstojníky

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Profil

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější