Deník N

„Posílejte mi více vojáků a méně soudruhů!“ Příběh českého světoběžníka, který pojmenoval blitzkrieg

Dobrovolníci ve španělské republikánské armádě, v jejichž řadách bojoval i Čech Ferdinand Miksche. Foto: Wikimedia Commons
Dobrovolníci ve španělské republikánské armádě, v jejichž řadách bojoval i Čech Ferdinand Miksche. Foto: Wikimedia Commons

Bránil Španělskou republiku proti frankistům, pomáhal Francouzům koordinovat jejich domácí odboj, vypracoval plány na vylodění v Normandii dřív, než o nich Spojenci vůbec začali uvažovat, a z jeho teoretických prací vycházelo NATO při formulování své jaderné doktríny. Jeden z nejlepších vojenských teoretiků zůstává přesto v Česku prakticky zapomenut.

Píše se rok 1944. Spojenecké přípravy na invazi do Francie jsou v plném proudu, když si důstojník britského nejvyššího štábu v jednom knihkupectví všimne odborného pojednání z pera českého vojenského specialisty Ferdinanda Otto Mikscheho. Propuká panika. V knize jsou totiž přesně rozpracovány plány na vysazení parašutistů při fiktivním útoku na francouzské pobřeží, které se z více než devadesáti procent shodují s tím, jak se chystají výsadkáře při vylodění využít Spojenci.

Jak je možné, že se skoro přesné plány na největší obojživelnou operaci v historii dají sehnat v knihkupectví? lomí rukama generálové. Miksche, v té době působící v nejvyšším štábu Svobodných Francouzů generála Charlese de Gaulla, je opakovaně vyslýchán, čelí podezření, že vyzradil vojenské tajemství. Nakonec je všech obvinění zproštěn. Důvod je jednoduchý, kniha vyšla v roce 1943 ještě v době, kdy se konkrétní plány na vylodění ani nezačaly rodit. Československý důstojník Ferdinand Miksche dokázal předběhnout všechny stratégy i taktiky Spojenců a plány pro invazi vytvořil v podstatě sám.

Z Karviné do španělské války

Tento u nás prakticky zapomenutý, ale západními vojenskými kruhy vysoce ceněný odborník se narodil v roce 1905 do česko-polsko-německé rodiny rakousko-uherského poručíka, účastníka první světové války. V dětství často pobýval v Těšíně u babičky, Karoliny Lintnerové, která pocházela ze staré francouzské šlechtické rodiny. Již v mládí kromě češtiny uměl plynně německy, slovensky, polsky, maďarsky a po babičce i francouzsky. Kulturně velmi různorodé prostředí se také podepsalo na jeho životní filozofii i profesionálním nadhledu. Studoval nejdříve v Maďarsku, vzdělání ale nakonec získal jako rezervní dělostřelecký důstojník na Vojenské akademii v Hranicích. Poté až do roku 1935 sloužil u 112. dělostřeleckého pluku v Košicích.

V říjnu roku 1936 odchází do Španělska bránit tehdejší republiku proti frankistům. Jako dělostřelec se zúčastní bojů u Teurelu, pak je převelen ke sboru, kde působí převážně sovětští komunisté. Díky svým schopnostem je povýšen do hodnosti majora, ale dělá si také spousty nepřátel. „Posílejte mí více vojáků a méně soudruhů!“ píše tehdy Ústřednímu výboru KSČ do Prahy. Poté co ve své jednotce vymění politické agitátory za zkušené důstojníky

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Profil

V tomto okamžiku nejčtenější