Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Tady řečnil Jakeš o bojlerech a „milé holce“ Zagorové. Červený Hrádek ukazuje, jak se kulisy nejmocnějších změní ve střepy

„Jakešovo“ pódium po třiceti letech. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
„Jakešovo“ pódium po třiceti letech. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Pro tuhle malou součást obvodu Plzeň 4 byl kulturní dům postavený v roce 1984 zbytečně velký. Místní přece chodili za zábavou do sokolovny a k volbám do hasičárny. Po pěti letech ale novostavbu proslavila epizoda spojená se zánikem režimu, kvůli němuž vznikl, pak komunistické kádry na pódiu vystřídali dýdžejové. Deník N přináší další část seriálu Tváře normalizace.

Je mu pětatřicet let. Dětství měl divočejší, nechyběly časté a hlučné diskotéky, alkohol ani drogy. Z mejdanů si odnesl nemálo jizev. Teď je zchátralý – podobně jako byl samotný československý komunistický režim s pomyslným čtvrtým křížkem na krku.

Kulturní dům v Červeném Hrádku, dnes součásti Plzně, neodmyslitelně patří do příběhu roku 1989. Nejprve Československem začala kolovat petice Několik vět, přihlášení se občanské společnosti o základní práva. Pár týdnů poté, 17. července, právě v Červeném Hrádku zazněly legendární věty generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ Miloše Jakeše o „milé holce“ Haně Zagorové, bojlerech či kůlu v plotě.

Typické „osmdesátkové“ kovové prosklené dveře nad trávou zarůstajícím schodištěm jdou otevřít ztuha a jen na kousek. Vrátit se v čase chce trochu sílu.

A taky představivost: hned v předsálí jsou na stěně stopy po plastice, která snad mohla být hodinami, jak napovídá dvanáct děr po obvodu elipsového tvaru. Zčernalá podlaha v sále ještě nese stopy lepidla, ale parkety už jsou dávno pryč. Pod podrážkami praskají střepy.

Před očima se přehrává ten záznam, jehož šíření komunisté nedokázali zabránit. Nejmocnější československý komunista Miloš Jakeš stál na pódiu vlevo, za stupínkem s rudou hvězdou. Další, ještě větší hvězda visela na modrém závěsu s nápisem „Plněním úkolů dneška vstříc XVIII. sjezdu KSČ“.

Stupínek, hvězdy i závěs jsou dávno pryč, nad jedním ze schodišť vedoucích na pódium přibyla velká stylizovaná kresba dračí hlavy. Genius loci by se tu dal sbírat a prodávat po pytlech.

Kulturní dům, který v Červeném Hrádku nikdy pořádně nepotřebovali, přesto se v něm psaly dějiny. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

„Dřevěná madla jsou původní, ta vidíte i na videu s Jakešem,“ ukazuje místostarosta Zdeněk Mádr ke schůdkům vedoucím z obou stran na pódium. „Celkem to tu ale přišlo zu grunt,“ dodává.

Vzduch je zatuchlý, od jasného dne venku nás oddělují mříže ve špinavých oknech. Osadili je prý kvůli

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Reportáž

Tváře normalizace

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější