Deník N

Většině na demokracii nezáleží. Proto ji ani není schopna bránit

Systematické a účelové zpochybňování základních pravidel po mnoho let přispělo k tomu, že si většina občanů neuvědomuje jejich zásadní význam. Foto: Fotolia
Systematické a účelové zpochybňování základních pravidel po mnoho let přispělo k tomu, že si většina občanů neuvědomuje jejich zásadní význam. Foto: Fotolia
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Jána Simkaniče: Slovo „demokracie“ patří k těm nejčastěji skloňovaným ve veřejném prostoru posledních třiceti let. Společně se „svobodou“ patřilo mezi nejjasnější majáky na cestě od socialismu k Západu. Velká část politických stran si přívlastek „demokratická“ dala přímo do názvu, aby se tak jednoznačně přihlásila k nové formě politického uspořádání.

Záhy se termín demokracie stal natolik samozřejmým, že se z něj stala pouhá nálepka pro polistopadový režim jako takový, aniž by někdo složitě přemýšlel, co přesně znamená a zda jej většina vnímá ne-li stejně, tak alespoň podobně. Dnes se ukazuje, že společenský konsenzus nad tímto termínem rozhodně nepanuje, k čemuž v průběhu let přispěli především samotní političtí aktéři, kterým klíčové prvky demokratických pravidel pravidelně překážely. Navíc část obyvatel zklamaných z nového vývoje smysl těchto pravidel jen těžko chápe, když jim podle jejich mínění nijak nepomohla k lepšímu životu.

Země visegrádského prostoru v tomto ohledu vykazují řadu podobností – za posledních třicet let došlo v každé z nich k pokusům redukovat demokracii na její formální znaky zastírající skutečnou podstatu autoritativní moci. Podařilo se to v různé míře Mečiarovi, Orbánovi i Kaczyńskému, v Česku to s opoziční smlouvou zkusili Klaus se Zemanem před dvaceti lety. Dnes sledujeme druhý podobný pokus, jen místo Klause je Zemanovým sparingpartnerem Babiš.

V uchváceném státě sice zůstává přítomen institut voleb, mocenští aktéři však zpochybňují nebo zkoušejí ovládnout vše ostatní – parlamentní instituce, mocenské složky, kontrolní úřady, soudní soustavu, média. A v neposlední řadě pracují na oslabení občanské aktivity, z níž z velké části legitimita režimu vyplývá – u nás byla zpochybňována od samého vzniku České republiky v čele s tehdejším premiérem Klausem. Dehonestovat projevy občanské angažovanosti ani nedalo moc práce, většina lidí se o slovo stejně příliš nehlásila.

Vrcholným symbolem tohoto přístupu se stala

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější