Deník N

Věty, jež odhalily bezradnost rudých vládců. Jak se komunistický režim pustil do bitvy, na kterou už neměl sílu

Text petice Několik vět vyšel i v samizdatových Lidových novinách. Foto: ČTK
Text petice Několik vět vyšel i v samizdatových Lidových novinách. Foto: ČTK

Kdyby před třiceti lety existoval Facebook, petice Několik vět by se šířila po něm. I bez něj ale prorazila bublinu disidentské scény. Jejím zveřejněním se začalo odpočítávat posledních pět měsíců komunistického režimu.

Přední evropská i světová média důkladně popsala nebývalý občanský protest, šířící se z Prahy. Mnohé deníky přinesly citace, co požadují jeho aktéři.

Češi si v novinách přečetli odsudky i „odhalení“, podle nichž byli zástupci iniciativy placeni ze zahraničí s cílem rozvrátit pořádek v zemi. Státní orgány mluvily o útoku „kulturní fronty“ z Prahy. Vládci země se chlubili, jak jim – protestům navzdory – docházejí stovky vzkazů od podporovatelů.

Na vysvětlenou: řeč není o současných protestech proti vládě premiéra Andreje Babiše, ale o dění o třicet let starším. Ve čtvrtek večer, 29. června 1989, se z rozhlasových vln Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a BBC začal šířit text petice Několik vět.

V době dominově se hroutícího komunistického panství nad střední a východní Evropou to byla jedna z kostiček v řadě, jejíž pád nakonec přispěl k porážce komunistů v Československu v závěru roku.

Doba zralá na protest

Okolnostem vzniku petice Několik vět se před časem důkladně věnoval historik Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Urban. Ve studii pro odborný čtvrtletník Paměť a dějiny připomíná, že zrod petice souvisí s propuštěním

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Historie

V tomto okamžiku nejčtenější