Noma, požíračka dětských obličejů. Krutá nemoc si vybírá ty nejslabší ze slabých
Doma v Bratislavě, v Národním ústavu dětských chorob, se anestezioložka Kristína Ožvoldová denně setkává s dětským utrpením. Ale ani to ji předem nepřipravilo na nepřítele, s nímž bojovala v misi Lékařů bez hranic: zákeřnou a smrtící nemoc noma, která svým obětem zaživa pojídá tváře.
Přesto se Kristína Ožvoldová do přední linie vrátila, hned dvakrát a dost možná ne naposledy. Noma je tvrdý protivník; většinu nemocných bez milosti zabije a ty, kteří vyváznou, zanechá v bolestech a znetvořené. Navíc o ní pořád víme příliš málo.
Lékaři bez hranic (MSF) se jí i tak snaží čelit a ve specializované nemocnici v nigerijském městě Sokoto pomáhají přeživším vrátit, co jim choroba sebrala: obličej, víru v sebe sama, důstojnost. Normální život.
Název nemoci pochází z řeckého slova „nomé“, které znamená „krmit se“, „požírat“, vysvětluje Lékařka bez hranic Ožvoldová v rozhovoru pro Deník N.
Čím přesně se taková hladová nemoc živí?
Začíná od tkání, které má nemocný v ústech, a pokračuje dál: ničí dásně, rty, tváře, nos, kosti, oči. Když jí nezabráníme, nic jí nestojí v cestě a šíří se pořád dál.
Začíná to nenápadně: