Nekojící máma není špatná máma. Nemusíte být dokonalá, stačí být dost dobrá, říká psycholožka
Co dobrého se dítě učí od nevrlé matky? Proč matčino totální sebeobětování dítěti škodí? Jak poznáte, jestli jste „dost dobrý“ rodič? A v čem je nebezpečná „posvátnost“ kojení? Psycholožka s dlouholetou praxí a vědkyně z brněnské Masarykovy univerzity Zuzana Masopustová, spoluautorka velké psychologické studie o mateřství popisuje, jak to mají mámy a proč je někdy pro otce tak těžké se zapojit do péče, i když o to stojí.
Sepsali jste publikaci Jak to mají mámy. Proč to není o rodičích? Otcové odmítli „vypovídat“?
Pokusili jsme se získat muže respondenty, ale povedlo se nám jich „ulovit“ jen pár, nemělo by to žádnou výpovědní hodnotu, tak jsme studii nakonec omezili jen na matky.
Říkala jste, že vaše skupina dotazovaných žen je něčím velmi specifická. Čím?
Jsou to ženy s nízkou úrovní depresivity, úzkostnosti a s relativně dobrým mateřským sebehodnocením, což je potřeba při interpretaci našich výsledků brát v úvahu. Nám šlo ale především o to, ukázat na některé fenomény a trendy v rodičovství, podívat se na to, jaké jsou vztahy v rodině. Je to psychologická studie, není to sociologická analýza, ale mnohé námi popsané jevy jsou ve společnosti rozšířené.
Čím to je, že jste narazili zrovna na „spokojenější“ mámy?
U dlouhodobých výzkumů s opakovaným sběrem dat to vždy dopadne tak, že v něm zůstanou zapojeni jen motivovaní respondenti, spokojenější a sebevědomější matky byly ochotné se o své názory a zkušenosti a postoje podělit s výzkumníky a vydržet ty tři roky.
„Jsem tu s tebou, ale trpím!“
A dá se tedy říct, co činí matky spokojenými?
Čistě sjednocující prvek bych tam asi nenašla, ale zřejmě neřeknu nic nového pod sluncem, že ke spokojenosti nahrávají dobré vztahy mezi partnery i v širší rodině. Jako protektivní faktor se ukazuje to, když má žena nějaký prostor být bez dítěte, ať už jde o seberealizaci v práci, nebo třeba jen možnost věnovat se koníčku či jít s kamarádkou na kafe.
Ale tady už bych byla opatrnější, protože nevíme, co je příčina a co následek. Tedy jestli jsem spokojená a vyrovnaná se svou mateřskou rolí a jsem si jí jistá, proto si troufnu být bez dítěte, nebo až když si dovolím být bez dítěte, jsem spokojená se svou rolí. Každopádně je to provázané.
Mít možnost dělat něco jiného, než být s dítětem, je rozšíření perspektivy. V okamžiku, kdy mě jedna oblast života nějak trápí, ale mám další oblasti, kam se můžu „uchýlit“, je mnohem pravděpodobnější, že líp zvládnu i tu oblast, kde se zrovna tolik nedaří, což klidně může být nějaká rodičovská krize, únava, stres, nevyspání. Pokud jediné, od čeho se odvíjí můj život, je být s dítětem, tak v případě konfliktů nebo vyčerpání nemám kam „uniknout“. To se může změnit až v krizi, depresi, vyhoření. A někdy stačí moct se pořádně vyspat.
Často se diskutuje o tom, kdy je vhodné a kdy ještě nevhodné, aby se matka vrátila do práce, aby dítě „opouštěla“. Jak to se svou zkušeností z vývojové psychologie vidíte?
Dítěti, o které se postará jiná blízká pečující osoba v tom nejranějším věku nebo vhodně zvolená instituce na několik hodin denně třeba ve dvou letech, pracující matka „neuškodí“. Naopak to může celé rodině prospět. Samozřejmě záleží na délce pracovní doby a vytíženosti. Svou roli hrají i další faktory.
Jaké?
Třeba dispozice dítěte a v neposlední řadě i to, kdo péči o dítě v nepřítomnosti matky přebírá. Jsou děti, které se mohou už ve dvou letech doma nudit, z pobytu mezi dalšími dětmi mohou profitovat. Pro jiné může být kolektiv dětí stresující, a je pro ně proto vhodnější, přebírá-li péče o ně jen jiná blízká osoba, na jejíž péči jsou zvyklé.
Rozhodně nejde říct, že by žena odchodem do práce ohrozila dítě, naopak, u velké skupiny žen to může fungovat i jako protektivní faktor. Ale není to řešení pro všechny.
Záleží i na ekonomické situaci v rodině a dalších věcech. Řekla bych, že obrovská výhoda u nás je volba délky mateřské, tedy přesněji řečeno rodičovské. Co chybí, je větší flexibilita pracovních úvazků. Ale možnost volby se jeví jako zásadní.
Pro dítě je zpravidla lepší, když má třeba méně hodin denně spokojenou matku, která část dne dělá něco jiného, než frustrovanou mámu na plný úvazek, která je nespokojená. „Jsem tady s tebou, ale trpím! Kvůli tobě.“ Totální obětování vlastních potřeb pro dítě neprospívá rodičům ani dítěti, ba naopak. Každý extrém je špatně. Pokud ale full time mateřství ženu naplňuje, je skvělé, může-li si ho dovolit.
Neustálé vyplňování času aktivitami nedává smysl
V knížce Jak to mají mámy docela důkladně rozebíráte nové trendy v rodičovství, všechny ty směry, jako je respektující výchova, nevýchova, líné rodičovství, ale spadá tam i „intenzivní rodičovství/mateřství“. Právě to ve vyhraněnější formě může tím „sebeobětováním“ zavánět, ne?
Může to k tomu sklouznout. U „intenzivního“ mateřství je matka absolutně zodpovědná za štěstí dítěte, má být expertem na své dítě, rozvíjet ho, stimulovat, potlačit svoje vlastní potřeby. Z hlediska vývojové psychologie to nedává smysl. Není to dobré pro rozvoj dítěte, matka mu nedává dobrý signál do budoucna. I tím, že je matka někdy nevrlá
Dobří přátelé vám sdílejí kvalitní informace
kerray@... vám daruje následující článek Deníku N, který je jinak za platební bránou. Přečtete si ho zdarma jen po zadání vašeho e-mailu, který slouží jako ochrana před šířením našeho obsahu bez kontroly. Váš e-mail bude použit pouze pro odemčení článku a nabídku zvýhodněného předplatného. Pokud ji ani po měsíci nevyužijete, smažeme ho z databáze. Možnost odemykat placené články Deníku N mají všichni členové Klubu N.
Můžete také .
