Deník N

Milionář ze sovětské vojenské chatrče. Cesta Zdeňka Zbytka z rozpadlých kasáren do Benešovy vily

Zdeněk Zbytek na tiskové konferenci firmy Svobodná zóna Severní Čechy v roce 1993. Foto: ČTK
Zdeněk Zbytek na tiskové konferenci firmy Svobodná zóna Severní Čechy v roce 1993. Foto: ČTK

Někdejší plukovník Československé lidové armády Zdeněk Zbytek se proslavil bojovným projevem, v němž uprostřed sametové revoluce sliboval věrnost armády komunistickým zákonům a představitelům. Krátce po pádu komunismu odešel do civilu a začal podnikat. Zbytek rychle zbohatl, dodnes dokáže úspěšně zobchodovat své vazby v zemích bývalého Sovětského svazu a významným hráčem je i v politice. Byl jedním z hlavních strůjců vzniku Strany práv občanů i prezidentské kandidatury Miloše Zemana. Deník N v rámci seriálu Tváře normalizace přináší dosud nepublikované dokumenty týkající se Zbytkových prvních podnikatelských aktivit v někdejším vojenském prostoru Ralsko.

První nemovitost se od té druhé víc lišit snad nemůže. Honosná vila v nejlepší pražské čtvrti a polorozpadlý panelák v hloubi někdejšího vojenského prostoru v severních Čechách.

Na jedné straně prvorepubliková elegance a solidnost – dům v Bubenči, o kterém je řeč, kdysi obýval prezident Edvard Beneš s manželkou.

Na té druhé sovětská uniformita a bezútěšnost – paneláky byly domovem ruských vojáků, kteří byli v někdejším Československu na příslovečném „dočasném“ pobytu, a jejich rodin.

Většina sovětských nemovitostí v někdejším vojenském prostoru Ralsko už buď nestojí, anebo jsou zchátralé. Nezdá se, že by na nich někdo mohl vydělat stovky milionů. Zdání ale klame. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Nemovitosti mají ale dva společné jmenovatele. Jednak kdysi patřily Sovětskému svazu (Benešova vila patří ruské ambasádě dodnes) a jednak jsou obě spojené se Zdeňkem Zbytkem a dobře ilustrují jeho přerod z komunistického lampasáka v multimilionáře s kontakty v nejvyšších českých politických kruzích.

Někdejší Benešova vila v pražské čtvrti Bubeneč. Dnes patří ruské ambasádě, která ji pronajímá Zdeňku Zbytkovi. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Zbytkova cesta z kasáren do vily ukazuje, jak dokonale dokázal využít pohádkové možnosti, které komunistickým prominentům přinesla svoboda a volný trh, proti nimž desítky let tak urputně bojovali.

Legenda o tancích na Prahu

I ten, komu jméno Zdeněk Zbytek nic neříká, si obvykle vzpomene, když padne zmínka o důstojníkovi, který chtěl v prosinci 1989 „poslat tanky na Prahu“. Zbytek se zřejmě této pověsti už nikdy nezbaví, i když je třeba říct, že se pro ni za třicet let nenašel přímý důkaz.

Legendě o „tancích na Prahu“ dalo vzniknout Zbytkovo vystoupení 1. prosince 1989 na sjezdu družstevních rolníků v tehdejším Sjezdovém paláci v Praze, dnešním Kongresovém centru.

Během devítiminutového projevu tehdy 38letý velitel tankové divize prohlásil, že armáda plně respektuje zákony a rozhodnutí prezidenta, kterým byl tehdy stále ještě Gustav Husák. Kritizoval „postoje některých občanů, tak jak je vidíme v současné době vystupovat v televizi, na Letné, v divadlech, na náměstích“ a vyzval vládu, aby zajistila respekt k tehdejším komunistickým zákonům.

„Žádáme vládu ČSSR, aby prosadila v naší společnosti přísné respektování platné ústavy, zákonů a norem všemi občany bez rozdílu a aby vzala k odpovědnosti ty, kteří veřejně hanobili hlavu státu a vrchního velitele ozbrojených sil ČSSR,“ horlil tehdy Zbytek v uniformě do potlesku jezeďáků (členů jednotných zemědělských družstev, JZD, pozn. red.).

Zbytek později několikrát vysvětloval, že se několik desítek důstojníků ze Západního vojenského okruhu ocitlo mezi družstevními rolníky vlastně náhodou. Podle něj totiž přijeli do Prahy, aby svou oddanost tlumočili generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Karlu Urbánkovi a premiérovi Ladislavu Adamcovi.

Toho však v úřadu vlády nezastihli a vydali se za ním právě na sjezd, kde měl být. Když už tam byli, dostal prý rozkaz k delegátům za armádu promluvit, říká Zbytek.

Nikdy se neprokázalo, že by tehdy vojáci do Prahy jeli s návrhem potlačit sametovou revoluci násilím. Zbytkův projev zněl výhrůžně a žádnými sympatiemi k probíhajícím změnám rozhodně nepřekypoval. Výzva potlačit demonstrace stejně, jako to o pár měsíců dříve udělali čínští komunisté na náměstí Nebeského klidu, v něm ale explicitně nezazněla.

„Kdyby generál Kylar tehdy určil někoho jiného z mých tehdejších kolegů, aby před delegáty sjezdu vystoupil, do dnešního dne by společnost mé jméno neznala a v médiích by se čtvrt století doslova vláčelo jiné jméno,“ napsal Zbytek v roce 2014 pro Parlamentní listy.

K bohatství odstartoval z letiště

Někdejší srdce vojenského prostoru Ralsko – skoro tříkilometrová rozjezdová a přistávací dráha zdejšího letiště – dávno dotepalo. Namísto sovětských stíhaček se tu prohánějí motorkáři a občas in-line bruslař. Z prázdnoty a zdánlivě nekonečné rozlohy nevyužitého prostoru se návštěvníkovi může zatočit hlava.

Začátkem 90. let se zatočila Zdeňku Zbytkovi, čerstvě propuštěnému z armády rozkazem ministra obrany Lubomíra Dobrovského. Závrať mu ale nezpůsobila prázdnota letiště a vojenského prostoru, který dobře znal. Zbytek cítil ve vzduchu peníze.

Kdysi tu přistávaly a vzlétaly sovětské migy, dnes se tu prohánějí bruslaři. Dráha bývalého vojenského letiště Hradčany v Ralsku. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Do podnikání se pustil se svým někdejším nadřízeným, v té době už také bývalým generálem Miroslavem Vackem, který měl za sebou necelý rok ve funkci ministra obrany. Stal se jím během revoluce – dva dny po Zbytkově slavném proslovu –, vydržel ale jen do října 1990, kdy ho nahradil první civilista v této funkci, už zmíněný Dobrovský.

Oba bývalí důstojníci pojali velkolepý plán: někdejší vojenské letiště a prostor přebudovat na obří logistický uzel pro nákladní leteckou dopravu. Místo bojových letadel tu měla přistávat cargo jumba s nákladem zboží z Číny i odjinud.

„Byli to lidi, kteří to tady znali, znali ten vojenskej prostor,“ říká Václav Bilický, který v Ralsku platí za chodící encyklopedii zdejšího porevolučního vývoje. Jako policejní pyrotechnik se podílel na odstraňování nevybuchlé munice z celého prostoru a už léta zasedá v radě města. „Věděli, že tady to kvalitní letiště je, chtěli ho prodloužit na obě strany,“ vysvětluje Bilický uprostřed improvizovaného muzea pyrotechnické asanace, které je jeho dílem a chloubou.

Václav Bilický zná porevoluční historii vojenského prostoru Ralsko jako málokdo. Jako policejní pyrotechnik se podílel na jeho asanaci, které věnoval i malé muzeum. Léta také sedí v radě města Ralsko. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

V roce 1992 tak vznikla společnost Svobodná zóna Severní Čechy, která měla projekt cargo letiště připravit. Zdeněk Zbytek se k ní dnes příliš nehlásí. „Společnost Svobodná zóna Severní Čechy nikdy nebyla mojí společností,“ napsal Deníku N.

Byl a je v ní však od jejího vzniku až dodneška místopředsedou představenstva a společně s exministrem Vackem za ni vystupoval v době plánů na komerční využití prostoru v Ralsku.

Deník N získal dosud nikdy nepublikované materiály, z nichž vyplývají

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Tváře normalizace

V tomto okamžiku nejčtenější