Probuzení mlčící většiny může být dost riskantní podnik. Demokraté by na něj měli společnost nejdřív připravit
Komentář Lenky Benešové: Ve společnosti je zhruba 20 procent lidí, kteří tvoří její aktivní část. První desetina vzývá občanskou společnost, která je pro ni pojistkou demokracie. Druhá má zcela opačné cíle, jejím programem je destrukce. Také se zaklíná společností, i když jí neříká „občanská“. O co by se měli demokraté pokoušet ještě před tím, než se těch zbylých osmdesát procent vydá do ulic?
Za hustého deště, s deštníky či v pršipláštích sledovalo pár tisíc lidí na Václavském náměstí poslední říjnovou neděli několikahodinový program na oslavu stoletého výročí Československa pořádaný iniciativou Milion chvilek pro demokracii. Na pódiu se střídali řečníci, hovořící v různých obměnách o potřebě zachování demokracie v naší zemi, o nebezpečí populismu a lží, které v poslední době tak často zamořují náš mediální prostor a veřejnou diskuzi, o nutnosti vrátit se ke kritickému myšlení i k ideálům, na kterých byl náš stát založen – humanitě, vzdělání a otevřenosti vůči ostatním evropským národům.
O probuzené občanské společnosti promluvil také ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek: „Máme tady občanskou společnost, která sílí a snaží se dohnat to, co zanedbala v České republice, třeba vzdělávání, třeba kritické myšlení, mediální gramotnost… Občanská společnost – ten obrovský život, který je mezi občanem a státem, který je základem fungující moderní demokracie, je u nás zárukou, respektive poměrně silnou pojistkou proti tomu, abychom se neocitli za hranicemi základních demokratických principů a ústavnosti.“
Povzbuzující slova. Nepochybně. Jen s maličkým háčkem. Tohle všechno může platit, pokud za „občanskou společnost“ uznáme jen tu část aktivních občanů země, které konvenují cíle, jež ve svých projevech účastníci shromáždění v průběhu večera vyjádřili. Jenže co ti další?
