Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dětský nafukovací kruh je vražedný. Věříme výrobku za třicet korun, říká šéf vodních záchranářů

Foto: Fotolia
Foto: Fotolia

Každý rok se z prázdnin u vody nevrátí zhruba dvě stovky Čechů. Podle prezidenta Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Davida Smejkala utonou mnohdy zcela zbytečně. Jak tomu předejít, co při záchraně tonoucího nedělat a proč dětem nekupovat nafukovací kruh ani rukávky?

Říká se, že tonutí nevypadá jako ve filmech, kde lidé mávají rukama a křičí o pomoc. Jak tedy vypadá v praxi?

Tonutí je tichá a poměrně rychlá smrt. Tonoucí nekřičí o pomoc, mnohdy bojuje sám se sebou. Dělá zvláštní pohyby, nebo také najednou nedělá nic a vůbec se nehýbe. Je potřeba, abychom se všichni u vody vzájemně hlídali. Člověk, který tone, má jednotky minut a vodní záchranka má malou šanci vás z vody vytáhnout, pokud není náhodou posádka v blízkosti. Je to zkrátka o tom, aby se ten, kdo je nablízku, snažil pomoci.

Jak dokážete během služby při množství lidí vypozorovat, že se někdo topí?

Takhle to nefunguje. Vodní záchranku si nelze zaměňovat se seriálem Baywatch na pláži v Americe. Vodní přehrady jsou území, která jsou mnohdy zarostlá stromy, lesy, je to poněkud jiná romantika, než vidíte v plážových zemích.

Nesledujeme vodní plochu, pokud stanice není vyloženě na pláži, ale ani tak to není náš hlavní cíl. Primárně se věnujeme vodní záchraně v rámci integrovaného záchranného systému. Nezasahujeme pouze na vodní ploše. Máme ještě nějakých 250 až 300 metrů břehů, které zajišťujeme. A právě tato oblast je u nás poměrně velká. Jenom Orlík má na délku nějakých 68 kilometrů, k tomu si přidejte 300 metrů břehu na každé straně.

Nelze tedy vše uhlídat.

Tonoucího si musí všimnout lidé a pak je potřeba rychle promyslet, co udělám.

Co tedy dělat, pokud uvidím ve vodě člověka, který má problém, je ale od pohledu větší a těžší než já a hrozí, že by mě mohl stáhnout pod vodu?

To rozhodnutí je samozřejmě na vás. Nikdo po vás nemůže chtít, abyste šli do záchranné akce, když si sami nevěříte, že ji jste schopní zvládnout. Případů, kdy došlo k utonutí zachránce i zachraňovaného, je celá řada.

Pravidel je několik. První: je potřeba volat další pomoc. Doporučujeme použít tísňovou linku 112, ale lze použít úplně jakoukoli tísňovou linku. Linka 112 má tu výhodu, že událost „nabere“ a pak ji posílá na operační střediska policie, záchranky a hasičů a vzápětí vyjíždí všichni. Pokud je na vodní ploše i naše vodní záchranná služba, dostaneme příkaz k výjezdu i my, případně na místo letí rovněž letecká záchranná služba.

Protože k čemu je záchranná akce, když pro někoho půjdete, podaří se vám ho přitáhnout ke břehu, pak úplně zničení máte začít resuscitovat a do toho ještě voláte záchrannou službu? To není dobrá cesta.

První zásada je tedy zavolat pomoc. Co pak?

Pak se musíte rozhodnout. Asi nechcete nechat toho člověka utonout, zkusíte to nějak zvládnout. Pokud můžete zachránit tonoucího ze břehu – lanem, větví, tak je to pro vás bezpečnější. Pokud ale do vody musíte, základ je, jít tam

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější