Notes: Lát Babišovi, nebo zamést před vlastním prahem? A také ruský comeback, poctiví Češi a božská Meryl

Ještě než se po hlavě vrhneme do zpráv (a že jich dnes bylo požehnaně), je tu od nás jedna, která si zaslouží vytknout před závorku. Dnes je 25. června 2019 – a to znamená přesně rok ode dne, kdy jsme poprvé oznámili, že chystáme nový deník.

Tenkrát jsme ještě byli sotva v plenkách, vlastně spíš ještě „na houbách“; do začátku redakčního provozu zbývaly víc než dva měsíce a do ostrého startu 28. října dokonce celé čtyři. Přesně rok: pořádně hektický, ale hlavně nesmírně krásný, a to zejména díky vám, vážení čtenáři.

Právě díky vám se dnes, na naše výročí, můžeme radovat, že jsme překročili hranici 11 000 předplatitelů. A protože za dárek se sluší pěkně poděkovat a nejlépe ho oplatit, nabízíme vám možnost darovat jedno předplatné Deníku N na celé prázdniny – návod, jak na to, najdete zde. Od září chystáme také pravidelné podcasty, které bude dirigovat Filip Titlbach.

Ještě jednou děkujeme!

Den Deníku N

O uhlíku a Babišovi. Téma dne (zdaleka nejen Deníku N a už vůbec ne jen dne dnešního): nová klimatická strategie Evropské unie krachla. Anebo řekněme, že byla jaksi odkloněna – do míst, kde se klíčový závazek k uhlíkové neutralitě propadl mezi poznámky pod čarou. Co k tomu pronesl Andrej Babiš, už za těch pár dní stihlo získat křídla: „Proč máme 31 let předem rozhodovat o tom, co bude v roce 2050?“

A tak to při ponoru do sociálních sítí skoro vypadá, jako by český premiér, podoben hydře, evropskou strategii bez milosti rozcupoval. Skutečnost je ovšem mnohem složitější a svalovat veškerou vinu na Babiše není příliš spravedlivé, dokládá ve své komplexní analýze Petr Koubský. Začít můžeme u české politické opozice, dodává k tomu Jan Tvrdoň, která Babišovi na výboru pro evropské záležitosti prakticky dala zelenou. O Maďarsku a zejména pak Polsku ani nemluvě.

Tomu, co se s naší planetou děje, se v Deníku N věnujeme soustavně a pečlivě. Všechny naše články o klimatické změně a dalších souvisejících otázkách najdete ode dneška v přehledném rozcestníku.

Komerční sdělení: Nastupující mobilní sítě 5G „nám uvaří oční bulvy“, hrozí příspěvky na sociálních sítích. Ve skutečnosti pro mobilní sítě platí přísné zdravotní limity a vlivu mobilních telefonů se věnuje mnoho institucí včetně Světové zdravotnické organizace a Státního zdravotního ústavu.

Kdo s kým v té či oné frakci. Když už jsme u Evropské unie, dnes je to přesně měsíc, co se u nás zavřely volební místnosti a o nových českých europoslancích tím bylo rozhodnuto. Teď finišuje další důležitá hra: které europarlamentní frakce vyjdou z voleb silnější, které naopak oslabí? Z českých zástupců se mohou radovat hlavně liberálové a lidovci, rekapituluje Jan Kudláček. Do čích řad zamíří zbytek našich europoslanců a která frakce zůstane „na ocet“?

Žalobci proti ministryni. Ještě jedna zajímavá zpráva v souvislosti s nedělní demonstrací na Letné: přední čeští žalobci tepou do novely zákona o státním zastupitelství. V podobě, jak ji navrhuje ministryně spravedlnosti Marie Benešová, se jim totiž nepozdává, píše Lukáš Prchal. Proti kritice „politického vlivu“ a „zásadní negativní změny“ stojí slova ministryně, že „v tom nevidí problém“. Kdo s koho, co myslíte?

Tchaj-wan, nebo vízum. Stejná otázka platí i v případě nerovného vztahu mezi Čínskou lidovou republikou a Čínskou republikou, rozuměj Tchaj-wanem. Ostrov složitě kormidluje mezi stíny dvou diktatur, té minulé v podobě Čankajškova nacionalistického režimu a té, kterou do budoucna hrozí Komunistická strana Číny.

První stín měl barvu krve, ale postupně bledne. Zato ten druhý se povážlivě prodlužuje a občas dopadne i na druhý konec planety – například k nám. Balancovat mezi stávajícími investory z Tchaj-wanu a kýženými investory z čínské pevniny zkrátka není snadné. A že po setkání s Tchajwanci nedostanete od Číny vízum, byť jste vysoce postavený úředník na ministerstvu? Inu, stane se. Podrobnosti v článku Jakuba Zelenky.

Ruský comeback. Pozornost si zaslouží i zpráva, že Rusku se po pěti letech vrací hlas v Radě Evropy. Přišlo o něj za trest poté, co v březnu 2014 okupovalo a následně anektovalo ukrajinský Krym, ale teď má hlasovací práva zpět – i díky české vládě.

„Zvolili jsme špatný krok, ale nikdo nepřišel s lepším; k řešení problémů potřebujeme dialog,“ vysvětluje v rozhovoru s Lukášem Prchalem český poslanec Jaroslav Kytýr (ANO). Pro „humánnější přístup“ hlasoval podle doporučení českého ministerstva zahraničí, které pro Deník N následně vysvětlilo: „Vystoupení či vyloučení Ruska z Rady Evropy by dopadlo především na ruské občany. Ztratili by přístup k soudní ochraně ze strany Evropského soudu pro lidská práva.“ Zdůrazňuje přitom, že jsou to právě občané Ruské federace, které Evropský soud pro lidská práva žádají o pomoc nejčastěji.

Železný kříž v třešňové aleji. Pomoci se bohužel nedostalo 267 lidem, které v červnu 1945 postříleli českoslovenští vojáci na Švédských šancích u Přerova. 267 je takové abstraktní číslo, těžko si ho představit. Ledaže ho dokreslíme do konkrétnějších barev: „Ženy vesměs plakaly, jedna měla dokonce dvě děti v náručí, jedno jednoroční, druhé asi tříleté v pravé náruči a u hrobu prosila, aby nejdřív zastřelili její děti a potom ji. Voják, který se za ně stavěl, ji okřikl slovy ‚mlč‘, načež ji střelil do týla. Žena s dětmi spadla do hrobu.“

267: to znamená 74 dětí, 122 žen a 71 mužů. Už je vidíte lépe, všechny ty Němce, kteří se po válce vraceli domů, ale nikdy nedojeli? Evropa roku 1945 byla kruté místo a masakr na Švédských šancích v ní zdaleka nestojí sám, přesto u nás drží smutné prvenství. „Byl to největší jednorázový poválečný masakr na území Československa. Během několika hodin zemřelo víc lidí než v Lidicích,“ říká ve velkém rozhovoru s Janou Ustohalovou historik František Hýbl, který tragédii zasvětil desítky let života.

Děti v nelidských podmínkách. Veseleji nebude ani u článku Jany Ciglerové – ale stejně jako tehdy u Přerova i tady je důležité nemlčet. Naše zpravodajka v USA popisuje, jak se žije dětem v amerických detenčních táborech pro imigranty, i když slovo „žije“ možná není tak úplně namístě. Výstižnější by nejspíš bylo „přežívá“, viz slova jedné z inspektorek: „Děti drží v nelidských podmínkách v železných skladech bez oken, bez pořádného jídla a zdravotní péče. Jsou to nejhorší podmínky, jaké jsem kdy za ty roky viděla.“

Poctivci Češi. Víte, jak se kdysi pořád omílalo, že se po pádu železné opony na Západě vyrojily cedule „Češi, nekraďte!“? Třeba jsme se přece jen polepšili. Věděli jste, že se Češi ukázali jako jedni z nejpoctivějších nálezců ztracených peněženek? Majiteli ji vrátí častěji než Britové, Američané, a dokonce i Němci! Kde se tak vyznamenali, prozradí článek Terezy Mynářové.

Božská Meryl. A ještě jedna vzpomínka z 90. let, tentokrát vyloženě milá: pamatujete na komedii Smrt jí sluší? S jejím názvem si v titulku hraje portrét jedné z nejskvělejších hereček naší doby. Meryl Streepová před pár dny oslavila sedmdesátku a na kontě má tolik výtečných rolí jako málokdo. Už zmíněná Smrt jí sluší je v podstatě filmová jednohubka, ale v podání Meryl chutná delikátně – o takových hors d’oeuvres jako Sophiina volba, Vzpomínky na Afriku nebo Hodiny ani nemluvě. „Ve své profesi nikdy nesklouzla do falešných tónů,“ smeká před výjimečnou herečkou klobouk filmová kritička Alena Prokopová.

Zítra v tištěném Deníku N například:

• Vysvětlujeme, jak funguje Rada Evropy, v níž byla Rusku obnovena hlasovací práva, a jaký je její vztah k Evropské unii.
• Zákulisí moci: zmapovali jsme obchodní impérium Daniela Křetínského. Od energetiky přes média až po fotbalovou Spartu, detailní analýzu doplňuje dvoustránkové grafické schéma.
• Popisujeme, proč česká ústava neřeší dobře situaci, kdy poslanci vysloví nedůvěru vládě.
• K desetiletým narozeninám TOP 09 píšeme o jejím balancu nad propastí a chystaných změnách.
• Polemizujeme o twitterovém happeningu s Jiřím Ovčáčkem v hlavní (pasivní) roli: podle Daniela Dočekala „trollit“ Ovčáčka k ničemu dobrému nepovede, Jan Moláček namítá, že právě naopak.

Letem světem

Sotva tři dny zbývají do startu summitu G20. Letos ho hostí Ósaka a japonské úřady mají plné ruce práce, aby prominentním účastníkům zajistily co nejlepší podmínky. A hlavně bezpečnost: ve městě, které v pátek a sobotu nabobtná o nějakých 30 tisíc lidí, bude hlídkovat přes 32 tisíc policistů. Ti jsou připraveni čelit i příliš zvědavým dronům, náhodě neponechali dokonce ani vodní příkop kolem ósackého hradu, který důkladně prověřili potápěči.

Není divu: na recepci, která se na hradě bude konat jako součást programu, se dost možná sejdou dva z nejmocnějších mužů světa: americký prezident Donald Trump a jeho čínský protějšek, generální tajemník KS Číny Si Ťin-pching. Právě jejich napjatě očekávaná schůzka je kvůli americko-čínské obchodní válce důvodem, proč je summit v Ósace globálně nejsledovanější událostí tohoto týdne.

Nechme se překvapit, co přinese. Můj osobní tip: ve fotobankách přibyde hodně snímků s úsměvy, rukou v ruce a vlajkami USA a ČLR na pozadí, ale skutečně zajímavé věci se odehrají v zákulisí. Američtí a čínští vyjednavači sice dnes potvrdili, že si znovu vyhrnou rukávy a obnoví přerušené smírčí rozhovory, ale nejlepší scénář, v jaký lze doufat, je podle expertů zřejmě jen to, že se už tak kritická situace nebude dál zhoršovat.

Čína se také zlobí, že Japonsko u příležitosti summitu udělilo vízum proslulé ujgurské aktivistce Rebiji Kadírové, přestože Peking Tokio výslovně žádal, aby Kadírovou do Ósaky nepouštělo. Ale aspoň někdo má radost: zakladatel čínského gigantu Huawei Žen Čeng-fej se pochlubil, že rána, kterou jeho firmě nedávno zasadila právě obchodní válka s USA, se rychle zaceluje a prodeje za hranicemi Číny opět stoupají. (SCMP)

O médiích a startupech. Minulý týden jsme v redakci přivítali milou návštěvu: reportérského veterána Petera Forda. Ford, který zažil masakr na náměstí Tchien-an-men i války na Blízkém východě, teď v barvách Pulitzerovou cenou ověnčeného Christian Science Monitor zamířil do Prahy, aby popsal zas jiný typ boje: místní mediální scénu. Ve výsledném článku našel kromě kolegů z Reportéra, Hlídacího psa, Echa24 a Fora 24 svoje velké místo také Deník N; děkujeme!

V Japonsku jsme začali, v Japonsku také skončíme – stejně jako nebohý slimák, který nalezl smrt v elektrických rozvodech rychlovlaku šinkansen. Vplazil se, chudák, kam neměl (konkrétně na jižním ostrově Kjúšú, líčí CNN). A nejenže kvůli tomu uhořel, ale zároveň svým skonem vyvolal masivní zkrat a následný dopravní kolaps, který dopadl na zhruba 12 tisíc pasažérů – Japonci mluví o „chaosu“, leč připomeňme, že Japonci se také omlouvají za vlak, který odjede o 25 sekund dřív.

Kolaps nebo chaos, vlastně je to vcelku jedno. Ale jestli tenhle příběh není zen v kostce, pak už vážně nevím.