Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Měli bychom hledět vpřed namísto oživování tradic, říká nejprodávanější ruský sci-fi spisovatel Sergej Lukjaněnko

Sergej Lukjaněnko. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Sergej Lukjaněnko. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Schůzku s autorem slavných, úspěšně zfilmovaných románů Denní a Noční hlídka nám sjednali v restauraci Černý orel na pražské Kampě. Právě zde se odehrává jedna ze scén Denní hlídky a díky autorově věhlasu se restaurace stala poutním místem Lukjaněnkových ruských fanoušků. Dosvědčují to ohmatané výtisky jeho románů, které hosté používají místo návštěvní knihy.

Přijel jste do Prahy na festival Nový ruský film, abyste uvedl snímek Nanečisto, natočený podle vašeho stejnojmenného románu. Ten vyšel v roce 2008 i česky a pojednává o mladém muži, který je přinucen stát se jakýmsi dveřníkem mezi paralelními světy. Jak jste spokojený s filmovým zpracováním?

Ne tolik, jak bych si přál. Líbí se mi, že zůstala zachována základní myšlenka filmu. Líbí se mi, jak herci hráli. Přijde mi, že se snažili. Film má jisté nedostatky ve scénáři, závěr se moc nepovedl. Uprostřed filmu byl z mého pohledu trochu zbytečný politický akcent. To filmu neprospělo.

Ve vaší slavné sérii knih Hlídka vystupují upíři jako nadpřirozené bytosti. Mají čtenáři v Rusku upíry spojené spíše s anglo-americkou tradicí od Draculy po Stmívání, nebo si představí spíš upíra z ruské klasiky? 

V Rusku upíry vnímají spiše v kontextu současných evropských a amerických děl. Úplně se mi to nelíbí. Dřív byl upír symbol jakéhosi absolutního zla – tvor, který zabíjí, aby si prodloužil život, což je dost negativní obraz. Dnes kvůli celé řadě knih a filmů získali upíři aristokratickоu, ušlechtilou podobu. Sice zabíjejí a sají krev, ale zároveň jsou vznešení a krásní. Myslím si, že to není dobře. Ve svých románech jsem proto popsal chování upírů a jejich podstatu dost nemilosrdně.

Ve vašem novém románu Kvazi, který právě vychází česky, figurují zombie, oživlé mrtvoly. Čím jsou pro vás tyto bytosti zajímavé? Jsou pro vás metaforou něčeho? 

Nejdříve mi nabídli, abych napsal scénář k zombie filmu, čemuž jsem se srdečně zasmál. Všechny filmy totiž zobrazují toto téma dost jednotvárně a nenabízejí moc prostoru pro nějaké etické otázky. Potom jsem dostal nápad, že by po prodělání stádia zombie mohl člověk znovu získat rozum, a začal jsem přemýšlet, zda by se dalo s takovými lidmi společně existovat. A to při vědomí, čím si prošli. Román Kvazi je právě o tom, na co jsme ochotni přistoupit kvůli nesmrtelnosti. Zda jsme ochotni se stát nemrtvými, abychom zlepšili svou vlastní existenci. Je to celkem vážná otázka, protože vývoj naší společnosti spěje k tomu, že postupně získáváme možnost prodlužovat si život, brzy možná i donekonečna, ale na úkor cizích životů.

Na úkor čích životů? 

Úroveň života a jeho délka se napříč světem velmi liší. Blahobytné státy dokáží zajistit vysokou úroveň a délku života svým občanům. Jiné země se stále nacházejí v katastrofální situaci. Můžeme mluvit o zemích Asie, Afriky a tak dále. Takže tato velká nerovnováha mezi tím, jak žijí lidé ve vyspělých zemích a jak ve zbytku světa, vede k blahobytné existenci jedněch na úkor jiných.

Postavy „kvazi“ (jedinci, kteří překonali fázi nemrtvého, pozn. redakce) tedy reprezentují západního člověka a jeho zhýčkaný životní styl? 

Nejen západního člověka, ale určitý pohled, který panuje možná panuje v celém světě, že část obyvatelstva může existovat blahobytněji než jiná. V Indii například žije obrovská část obyvatelstva ve strašlivé chudobě. Jiná část obyvatelstva přitom žije v blahobytu na úrovni Evropy či USA. Ten rozdíl je velmi smutný.

Jak je na tom Rusko? Nemrtví kvazi jezdí ve vašem románu na kolech a nejedí maso. Koho představují? Moskevské hipstery? 

V podstatě ano. Ta propast je dnes i v Rusku. Část lidí, obzvlášť ve velkých městech, žije pohodlný život, pro ostatní je tato úroveň nedosažitelná. V Rusku je stejná situace jako v mnoha jiných zemích. Někde je ta propast méně výrazná, v Rusku je výrazná dost.

Kdo za ni může? 

Myslím, že je to důsledek vládnoucího individualismu. Nejsem příznivcem socialismu ani komunismu,

Dobří přátelé vám sdílejí kvalitní informace

kerray@... vám daruje následující článek Deníku N, který je jinak za platební bránou. Přečtete si ho zdarma jen po zadání vašeho e-mailu, který slouží jako ochrana před šířením našeho obsahu bez kontroly. Váš e-mail bude použit pouze pro odemčení článku a nabídku zvýhodněného předplatného. Pokud ji ani po měsíci nevyužijete, smažeme ho z databáze. Možnost odemykat placené články Deníku N mají všichni členové Klubu N.

Můžete také .

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější