Americký deník Jany Ciglerové: Američané k sobě mají dál. Když se chtějí potkat, musejí se o to snažit
Američané musejí vynaložit mnohem větší úsilí, aby se mohli navzájem setkat. Nepotkávají se tak spontánně jako my a často si k tomu až musejí vytvořit příležitost. To z nich ale udělalo mistry ve společenské diplomacii i pořádání nejrůznějších oslav.
Je pro mě vždycky zajímavé poslouchat hodnocení lidí, kteří nás přijedou z Česka navštívit. Svýma prvníma očima vidí, co my už ne, a jejich údiv mi připomíná dobu, když jsme tu začínali.
Do jednoho se shodnou na stejné věci: Všechno je tu od sebe příliš daleko. „Tady se bez auta člověk fakt neobejde, viď?“ ptal se mě bratr, když k nám přijel poprvé.
To teda neobejde. Nejbližší obchod je dva kilometry a to je tu považováno za rohem. Když se bratr rozhodl, že do něj půjde pěšky, aby se prošel, musel mi cestou podávat zprávy, že je v pořádku. Právě proto, že tu má auto každý, je hned trochu podezřelý ten, kdo ho nemá.
Důvody, proč člověk nemá auto, jsou totiž jen dva a ani jeden okolí neuklidní: Buď na něj nemá peníze, což při nízkých cenách aut znamená, že je ultra chudý, tedy v této čtvrti tedy nebydlí a co tam tedy pohledává? Anebo
