Deník N

Před 78 lety začala Velká vlastenecká válka. Anebo válka ďábla s belzebubem?

Příslušníci Rudé armády a wehrmachtu v družném hovoru poté, co sovětská a německá vojska obsadila v roce 1939 Polsko. Foto: Wikimedia Commons
Příslušníci Rudé armády a wehrmachtu v družném hovoru poté, co sovětská a německá vojska obsadila v roce 1939 Polsko. Foto: Wikimedia Commons

V příštím roce uplyne tři čtvrtě století od konce jednoho z nejstrašnějších válečných konfliktů v dějinách lidstva. Konfliktu, který nejen tragicky poznamenal osudy stovek milionů lidí prakticky po celé planetě, ale také změnil do té doby panující světový pořádek způsobem, jehož následky pociťujeme dodnes. Chceme vám v nadcházejících měsících nabídnout připomínky událostí, které se během druhé světové války i nedlouho po ní odehrály, různé úhly pohledu na ně, úvahy a analýzy renomovaných historiků a publicistů. Dnes, v den, kdy nacistické Německo zaútočilo na Sovětský svaz, přinášíme jeden z nich.

Před 78 lety se přes tehdejší německo-sovětskou hranici převalily kolony tanků s černými kříži, na pochod se vydaly zástupy vojáků v polní šedi, směrem na východ vzlétly mohutné svazy letadel s hákovým křížem na kýlovkách. Začala Operace Barbarossa, Hitlerův útok na Sovětský svaz z 22. června 1941, který rozpoutal jedno z nejrozsáhlejších a nejkrvavějších vojenských střetnutí v historii.

Tento den podle sovětského i dnešního ruského výkladu vypukla velká vlastenecká válka, která zejména v ruském prostředí fakticky slouží jako synonymum druhé světové války. Název vědomě odkazuje k vlastenecké válce, tedy k odporu vůči Napoleonově invazi do Ruska z roku 1812.

Nelze popřít, že na Sovětském svazu od roku 1941 ležela hlavní tíha (druhé světové) války, že válka přinesla obrovské utrpení milionům obyvatel sovětské říše ani že vojáci Rudé armády i prostí civilisté prokázali nevídanou houževnatost, statečnost a hrdinství. Válečné hrůzy a oběti jsou reálně zapsány v kolektivní (ba rodinné) paměti obyvatel Ruska, Běloruska, Ukrajiny i jiných někdejších sovětských republik. Nicméně určitě nezaškodí podívat se blíže na některé přehlížené stránky německo-sovětského konfliktu, zvláště když jeho mytologizace, jež plynule navazuje na sovětskou propagandu, tvoří významnou ideovou složku současné ruské politiky. A podílí se též na růstu obliby Josifa Stalina, jehož v letošním průzkumu hodnotilo kladně sedmdesát procent Rusů.

Registrované partnerství padouchů

Válka v mnoha dnešních ruských myslích začíná právě až červnem 1941, útokem zlotřilých nacistů. Skutečnost, že byli od srpna 1939 spojenci, se zamlčuje či všelijak obchází. Nebo pro ni existuje zvláštní vysvětlení. Pamatuji si ho od základní školy, poněvadž i v komunistickém Československu dbali tvůrci osnov na to, aby se již dětem dostalo náležitého poučení, proč se ten příkladný a dobrý Sovětský svaz musel spojit s ďáblem Hitlerem: Vždyť přece musel překonat lstivost západních mocností, které chtěly zničit nejpokrokovější zřízení lidských dějin a vehnat vlast všech proletářů do války s nacistickým Německem dříve, než na ni bude řádně připravena! Děti, jejich matky i otcové zkrátka musí žít v přesvědčení, že jejich stát jedná vždy správně a padouši jsou pokaždé ti druzí. Mocenské hry ale mají cynickou a krutou povahu. Hitler se koncem třicátých let chtěl vyhnout válce na dvou frontách, Stalin nedůvěřoval Západu a naopak, válka Hitlera se Západem hrála Stalinovi do karet a pakt s Hitlerem mu nabízel i územní zisky. Proč by tedy do něj nešel…

Sovětský svaz díky němu získal

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

V tomto okamžiku nejčtenější