Volby vypadají z ulice jinak než v televizi
Reportáž: Poslední dny před kongresovými volbami jsem strávila na ulicích Miami a mluvila s lidmi. Poslouchala jsem příběhy lidí, kteří spolu na první pohled neměli nic společného, než třeba vyšlo najevo, že pochází ze stejné země. Uviděla jsem jinou Ameriku, než jakou ji znám z novinových článků a televizních zpráv.
Spokojenost a zklamání ze včerejších kongresových a guvernérských voleb ve Spojených státech nejlíp vyjádřily ranní reakce dvou lidí, kteří volili a doufali zcela opačně.
„I když moje kandidátka neuspěla, volby dopadly pro floridské republikány fantasticky,“ radoval se ve středu ráno analytik Christian Camara. Noc předtím smutně přihlížel proslovu poražené republikánky Marie Elvíry Salazarové, která se nedostala do Sněmovny, a on jí moc fandil.
„Je moc příjemné tak přesvědčivě vyhrát Sněmovnu, ale mrzí mě, že jsme přišli o několik skvělých guvernérů,“ posteskla si a ocenila zároveň inženýrka Valéria Erdosová, která v posledních dnech pomáhala jako dobrovolnice Demokratické straně.
Oba dva se do Spojených států před mnoha lety přistěhovali, on z Kuby, ona z Brazílie, oběma se jim nadprůměrně daří a Ameriku by za žádnou jinou zemi nevyměnili, jsou léta jejími hrdými občany.
Zrovna Christiana jsem oslovila proto, že jsem si po desítkách rozhovorů s lidmi uvědomila, že mi v mém improvizovaném sociálním průzkumu chybí jedna významná kategorie: bílý muž. A ani on jím nakonec nebyl. Zato mi vysvětlil, proč
