Boj o Mariánský sloup vrcholí: Hřiba prý odvádím od práce, ale já se nevzdám. Dělám to zadarmo, srdcem, říká sochař Váňa
Sochař Petr Váňa má s pražským magistrátem uzavřenou smlouvu o provedení práce a za pár týdnů mu končí stavební povolení. To je jeden z důvodů, proč nepolevuje ve snaze postavit na Staroměstském náměstí Mariánský sloup. V první řadě mu jde ale o dovršení příběhu první české barokní památky.
Repliku Mariánského sloupu jste dělal dvacet let a…
Dvacet dva. Já pracuji pro Společnost pro obnovu Mariánského sloupu a tady mám smlouvu. Tato společnost iniciovala sbírku na obnovu této kamenné památky a před dvaadvaceti lety mě požádala, jestli bych jim na tu sbírku nemohl udělat rozpočet.
Na kolik jste jim to spočítal?
Napočítal jsem jim to tenkrát na čtyři a půl milionu korun. Oni mě oslovili proto, že věděli, že zrovna pracuji v kostele Nejsvětějšího Salvátora na sochách Jana Jiřího Bendla, který vytvořil právě Mariánský sloup. Věděli, že patřím do komunity více sochařů, tedy že nepracuji sám.
A jaké náklady jsou to nyní?
Dva miliony.
To jste tak šetřil?
Ne. Jsou tam navíc i dary od lidí. Utracené peníze za transport, za kámen, za materiál, za odlití sochy se dají spočítat zhruba na dva miliony. Všechno ostatní někdo věnoval. Potřebovali jsme kompresor, přišel pán, dal nám ho zadarmo. Potřebovali jsme další kameny a Italové nám věnovali tři a půl kubíku kamene. My jsme tam odjeli, Italové nás ubytovali zadarmo, živili nás, zadarmo nám nalévali výborné italské víno a my jsme tam měsíc a půl sekali. Taky zadarmo. Náš dar je naše práce.
Vy to děláte úplně zadarmo?
Úplně zadarmo jsme to nezačali dělat. Já jsem tam přišel jako profesionál, který má prostě jen další zakázku. Ale po několika letech, kdy jsme pracovali za peníze ze sbírky, jsme přišli na to, co vlastně děláme a jak hluboký příběh to je. A začali jsme do toho kamene dávat srdce. A taky plíce, protože
