Deník N

Být na peníze, píšu jen další Marionety, říká kapelník Tiché dohody Šustr

Dan Šustr se vrací ke kořenům a natočil desku pro padesátníky. Foto: Vendula Frantová
Dan Šustr se vrací ke kořenům a natočil desku pro padesátníky. Foto: Vendula Frantová

Dan Šustr se proslavil jako kytarista, kapelník a dvorní autor Tiché dohody, jedné z nejznámějších domácích kytarových kapel devadesátých let, fungujících dodnes. Ve čtyřiapadesáti letech letos na jaře vydal první sólovou desku Old Shooterhand. Ta má s jeho domovskou kapelou společné nanejvýš spoluhráče, hostující v několika skladbách. Deset písniček se vydává proti toku času do dřevních dob, kdy nahrávky a písničky, dnes považované za klasický rock, bylo teprve třeba napsat a nahrát a kdy se rock v původní syrové podobě proplétal se stejně syrovým blues, folkem a písničkářstvím.

Vaše debutová deska se nese ve znamení návratu k hudebním kořenům. Proč?

Jsem zapálenej vyznavač hudby šedesátých a sedmdesátých let. Vyrůstal jsem na The Beatles a Led Zeppelin. Ne že bych neposlouchal osmdesátky a devadesátky nebo současný věci, ale v tý době vidím základy, z nichž se vyvinulo a vyvíjí vše ostatní. Pokud z nich někdo nevychází, zní to pak jako ta vyblitá kaše, co se teď produkuje a hraje všude kolem. Dnes se prostě produkuje muzika bez muziky.

Byl bych proto rád, kdyby toto album jasně ukázalo všem, kdo o Tichý dohodě tvrděj, že jsme devadesátková kapela, že nás špatně vnímaj. Nejsme! Vznikli jsme už v roce 1986, měli bychom tedy být spíš osmdesátková kapela, a v průběhu dalšího desetiletí jsme vydali několik úspěšných alb, a z tý doby si nás lidé nejvíc pamatujou. Když si ale poslechneš Underpop (1992) nebo Hlasitou revoluci (2017), ty paralely se šedesátkama a sedmdesátkama ti snad konečně dojdou! Samozřejmě, že ty desky jsou odlišný kvalitou nahrávky. Dnes máme výrazně lepší technický možnosti, ale já mluvím o duchu nahrávek.

Od čeho všeho se odvíjelo načasování debutového alba?

Já o sólový desce samozřejmě uvažoval dlouho, ale pořád jsem na to buď neměl čas nebo nebyla vhodná doba, a proto jsem na ni nic ani neskládal. Mám jednu zásadu: nepíšu do šuplíku. Písně v něm stárnou a už mě pak nebavěj. Mojí hlavní hudební prioritou byla, je a stále bude Tichá dohoda, a kolem ní je práce nad hlavu.

Jenže právě při skládání nových věcí pro Tichou dohodu ze mě vypadlo Requiem pro Petra Šabacha, Inzerát na zemi, ve který bych chtěl zase žít a Poslední skaut. A to prostě nejsou písně a texty, který by mohla zpívat holka. Tak mě napadlo, že když už mám pár věcí pro sebe, že dodělám zbytek. Najednou to přišlo samo od sebe. Já se vždycky tak trochu nechávám vláčet tím, jak se mi tvorba vyvíjí. Jen tomu trochu pomáhám.

Old Shooterhand je deskou staromilskou. Na jakou tradici navazuje? Kromě zahraničních pra-kapel jako Credence Clearwater Revival nebo Crosby, Stills, Nash & Young je na ní slyšet české proplétání folku, rocku a dalších žánrů ze 60. a 70. let.

Je to takový old-fashioned popový album s 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější