Deník N

Kubera a Klaus starší? Středověk trvá. Ale blýská se i na modernější časy

Kuberovo plácání o totalitě zvyšuje riziko, že si některými slepými uličkami budeme muset projít. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Kuberovo plácání o totalitě zvyšuje riziko, že si některými slepými uličkami budeme muset projít. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Komentář Jana Moláčka: Začátek tohoto týdne shodou okolností ukázal dvě tváře české politické debaty. Tu, kterou vidíme neustále – beznadějnou zabředlost v minulosti –, ale i tu, která se ukazuje jen občas a nesměle – odvahu konečně se postavit výzvám budoucnosti. O první se postaral bývalý prezident Václav Klaus a předseda Senátu Jaroslav Kubera. O druhou pražští radní.

Pojďme postupně podle nejvyšších dosažených politických funkcí a začněme bývalou hlavou státu. Václav Klaus v pondělí na webu svého institutu publikoval soupis svých zážitků z plavby luxusní výletní lodí kolem britských ostrovů, kterou organizovala jedna americká soukromá vysoká škola.

„Je to univerzita konzervativní, pravicová, sochy na půdě univerzitního kampusu představují Reagana, Thatcherovou, Churchilla, Misese a Hayeka,“ rozplývá se bývalý prezident, který ve svém nadšení zřejmě zapomněl, že je nově zahraničněpolitickým garantem strany svého syna, který hlásá, že ideologie do vzdělávacího systému nepatří.

Jenže i tato pravicová univerzita se ve vší své skvělosti dopustila poklesku – smluvně si totiž s provozovatelem lodi nezajistila, aby personál plavidla tvořili výhradně etnicky homogenní zaměstnanci a zaměstnankyně.

„Každý číšník a číšnice je z jiné země a jiného světadílu,“ stěžuje si Klaus na „multikulturalismus v praxi“. „Večer se mi zdálo, že dominují Filipínci, Indové, Malajci, pak mne oslovila Slovenka, a když píši tyto řádky, Ruska. Víno mi teď nalévá Srbka Katarina. Já v tom vidím záměr kosmopolitů – hranice mezi státy a národy co nejvíce zlikvidovat,“ uzavírá Čech pozvaný Američany na plavbu kolem Velké Británie.

Je možná dobře, že Klaus ve svých úvahách na toto téma nepokračuje a můžeme se tak pouze dohadovat, jaké složení personálu na zaoceánské výletní lodi by ho naplnilo konzervativním uspokojením.

Stačila by stejná barva pleti všech číšníků s tolerancí pár stupňů na barevné škále? Nebo by Klaus požadoval etnickou homogenitu doloženou certifikovanými rodokmeny do třetího kolene, aby se náhodou mezi čistokrevné Indy nevmísil – představte si tu hrůzu – třeba čtvrtinový Rus? Anebo by si chtěl vybírat i konkrétní etnikum, které by uznal hodným té cti nalévat mu víno?

Raději nevědět. Každopádně firma, která by chtěla takovým nárokům vyhovět, by pravděpodobně v kterékoliv civilizované zemi včetně Česka čelila tvrdým právním následkům. Rasová čistota byla v Evropě naposledy součástí oficiální politiky v éře, kterou Klausovi přátelé ze strany Alternativa pro Německo označují za „kousek ptačího trusu“ na německé historii.

Mimochodem, řekl už někdo Klausovi staršímu, že název strany Trikolóra, ve které bude působit jako garant zahraniční politiky – soudě alespoň podle jejího loga – zřejmě neoznačuje barevnou kombinaci bílá – bílá – bílá?

Nebezpečné plácání o totalitě

Zoufalé nepochopení reality dnešního světa předvedl také Klausův někdejší spolustraník, předseda Senátu Jaroslav Kubera, a sice v rozhovoru pro Deník N.

Kubera se sice se zánikem světa bez veganů, zato však plného dýmu ze spalovacích motorů a krásných žen, které při zkusmém pohlazení „drží, mají to rády“, smiřuje o něco důstojněji než třeba takový Petr Piťha, smutný pohled pro každého, kdo si svérázného primátora a doyena české politiky váží a není stejně beznadějně mimo jako on, to ale musí být i tak.

Předseda Senátu v rozhovoru hájí svou tezi

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější