Deník N

Španělská společnost je hluboce rozdělena. Akorát si tím Španělé nenechávají otravovat život

Při každém výročí smrti někdejšího diktátora Francisca Franca přijíždějí mnozí Španělé položit květiny k jeho hrobce v památníku v Údolí padlých nedaleko Madridu. Foto: ČTK/AP
Při každém výročí smrti někdejšího diktátora Francisca Franca přijíždějí mnozí Španělé položit květiny k jeho hrobce v památníku v Údolí padlých nedaleko Madridu. Foto: ČTK/AP
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Španělský deník Václava Rákose: Altea je půvabné městečko na středomořském pobřeží; slepenec domů na útesu obetkaném sítí krkolomných uliček, jenž svou zářivou bělostí budí dojem, že jste někde v Andalusii. Na cestě z Česka do Španělska, pokud cestujete po pobřeží dál než do Katalánska, je to hezká zastávka.

Ke stolku v jednom z barů na kopci usedají dva muži, asi čtyřicátníci. Zjevně se viděli po delší době a rádi.

„Povídej, jak to u vás jde? V Praze se musí žít krásně, když máte svobodu, ne?“ ptá se nezvykle pomalou kastilštinou první – říkejme mu Pedro – poté, co číšník nalil z lahve dvě sklenky červeného vína.

„Nejde to tak snadno,“ odpovídá druhý, zjevně Čech. „Divil by ses, jak silná je v Čechách nostalgie po socialismu. A to neuběhlo ani třicet let, co komunistická diktatura padla. Předtím bych tu těžko popíjel víno a žvanil o politice. Ale jiným diktatura asi chybí. Nevěřil bys kolika,“ povzdychne si.

„Věřil,“ odpovídá trochu zamyšleně Pedro. „Tady je to stejné. A jak je to dlouho, co padla frankistická diktatura? Přes čtyřicet let.“

Když posloucháte příboj na pláži pod slunečníkem v letovisku, kam jste dojeli po dokonalé dálnici zdarma, a srkáte koňak, který se tu podává v obřích vinných sklenkách, tak vás nic podobného ani nenapadne. Diktatura, důsledek občanské války z let 1936–1939, přitom padla po bezmála čtyřiceti letech teprve skonem fašistického diktátora Francisca Franka v roce 1975. Z izolace se Španělsko úplně vymanilo až v roce 1981, kdy začalo jednat o vstupu do euroatlantických struktur. Na cestě do svobodného světa mělo tedy před Čechy náskok jen jediného desetiletí. Přitom je, zdá se, v cíli už dávno.

„Není to tak divné,“ pokračuje Pedro. „Rodiče, myslím generace mých rodičů, už válku nezažila a na to špatné snadno zapomíná. Ekonomika šla nahoru, a když jsi mlčel o politice, nic moc ti nehrozilo. Spousta lidí na to dneska vzpomíná v dobrém. Byl totiž klid.“

„Jo, byl klid. Nebyli uprchlíci.“

„Sí. Nebyli imigrantes.“

Pánové vyprazdňují první sklenku.

Bomby na města neházeli jen frankisté

Jak velká část Španělů vlastně trpí frankistickým sentimentem?

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější