Deník N

Milujete „kvičení liberálních levičáků“? Jděte místo voleb k psychiatrovi, pomůžete sobě i celé zemi

Jen porazit nestačí, je třeba názorové oponenty zesměšnit, urazit a ponížit. Foto: ČTK
Jen porazit nestačí, je třeba názorové oponenty zesměšnit, urazit a ponížit. Foto: ČTK

Komentář Jana Moláčka: Formulace v uvozovkách v titulku je doslovně převzatá z komentáře pod jedním z mých statusů na Facebooku. Sama o sobě by nestála ani za mávnutí rukou, kdyby ovšem neilustrovala nebezpečný trend – snahu naštvat, rozesmutnit či zdrtit názorové odpůrce jako jednu z motivací, která řídí rozhodování mnoha voličů.

Není žádný objev, že voličské motivace jsou a vždy byly různé, spletité a často iracionální. Lidé nevolí jen proto, aby podpořili program, od kterého si slibují zlepšení svého života. Často volí z protestu, chtějí „vyslat signál“, či se rozhodují podle kritérií, která s volebními tématy nesouvisejí vůbec.

V poslední době se ale k zásadním motivační faktorům přidává jeden, který je do značné míry, ne-li zcela, nový. Touha vidět názorové odpůrce na dně. Pozor – neplést s touhou porazit kandidáty, od kterých nečekáme nic dobrého. To jsou dvě různé věci.

Na nějakou obdobu „miluji kvičení liberálních levičáků“ zcela jistě narazil každý, kdo aspoň občas nahlíží do názorových bublin podporovatelů populistických stran a politiků. Mnozí z nich dávají nepokrytě najevo, že si přejí, aby jejich kandidát uspěl především proto, aby si mohli užít ponížení svých názorových odpůrců.

Samozřejmě, škodolibost v politické soutěži také není nic nového. Dříve však

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější