Zkoumá vliv digitálních technologií na teenagery: „Když někdo nabízí jednoduchá řešení, většinou je něco hodně špatně“
„Nevěřte jednoduchým řešením. Obávám se, že v případě tohoto tématu zkrátka neexistují,“ říká David Šmahel, profesor na Fakultě sociálních studií a na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Podcasty a audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Jsou to otázky, o kterých psychologové i mediální experti diskutují již léta: Jak ovlivňují digitální technologie náladu teenagerů? Jak se zvýšené používání technologií propisuje do jejich sociálních dovedností? A jaký vliv mají třeba na spánek dospívajících?
Vědci z Interdisciplinárního týmu pro výzkum internetu a společnosti (IRTIS) v červnu představili report vycházející z jedenácti studií, ve kterých mezi českými teenagery hledali odpovědi na všechny tyto otázky. Výsledky ale mohou být pro mnohé překvapivé – jdou totiž proti mnoha intuitivním domněnkám a všeobecným přesvědčením, které veřejným prostorem kolují.
„Člověk rád sklouzává k jednoduchým interpretacím. Spousta lidí má pocit, že vliv digitálních technologií je zkrátka jen negativní – a ten pocit si nenechají vyvrátit,“ říká v rozhovoru vedoucí výzkumného týmu David Šmahel.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- Proč existuje ohledně vlivu digitálních technologií na teenagery tolik mýtů?
- Jak podle výzkumů IRTIS ovlivňují digitální média psychickou, sociální a fyzickou pohodu teenagerů?
- Proč podle Šmahela dává nový bestseller amerického sociálního psychologa Jonathana Haidta rady, které mohou dětem i škodit?
- Jaké rady by dal rodičům nebo učitelům samotný Šmahel?
- A jak mají tématu vlivu technologií na teenagery rozumět laici, když se v něm nedokážou shodnout ani vědci?
Existuje nějaký mýtus o technologiích a dospívajících, který, když ho slyšíte, vás zaručeně rozčílí?
Takových mýtů je celá řada – nejvíce mě ale asi rozčiluje, když se mluví o jednoznačném negativním vlivu internetu a technologií na dospívající a člověka obecně. Což se děje dost často.
Z mé zkušenosti přejímají média o používání digitálních technologií primárně negativní zprávy a těm pozitivním se spíše vyhýbají. I my sami v týmu IRTIS máme takovou zkušenost. Když vydáme report, kde se píše něco negativního, je to ve všech médiích, když je to ale pozitivní nebo jenom trošku složité a nejednoznačné, nepublikuje výsledky výzkumu skoro nikdo.
Samozřejmě chápu, že lidé chtějí jednoznačnou odpověď. Ona ale bohužel neexistuje. Nejvíce mě tedy rozčiluje, když někdo jednoznačnou odpověď dává – a ta je nepravdivá.
Dnes spolu mluvíme, protože vám s kolegy nedávno vyšel report, ve kterém popisujete zjištění z jedenácti studií, které zkoumají vliv digitálních technologií na české teenagery ve věku mezi jedenácti a osmnácti lety. A zjištění, která jste publikovali, jdou proti mnoha mýtům nebo domněnkám, které jsou často ve veřejné debatě na tohle téma slyšet. Které zjištění překvapilo nejvíc ze všech vás osobně?
Kdybych měl vypíchnout, co mě překvapilo z jednotlivých studií, pak by to byla třeba studie o spánku.
V ní jsme měřili dopad používání mobilu před spaním – dospívající měli v mobilech nainstalovanou aplikaci a ráno reportovali, jak se jim spalo. V této studii nám nevyšel žádný negativní vliv používání mobilu před spaním na spánek následující noci; v některých ohledech dokonce vyšel i maličko pozitivní.
To bylo dost překvapující i pro mě. Šlo to totiž proti
