Deník N

Zapomeňte na tradiční strany i nacionalisty. Svět přebírají mileniálové a pořádně s ním zatřesou

Tak páni, politici, končíme. Ilustrační foto: Fotolia
Tak páni, politici, končíme. Ilustrační foto: Fotolia
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Analýza Jiřího Pehe: V posledních letech byla pozornost médií, politických analytiků i politiků tradičních stran natolik upřena na posilování nacionalisticko-populistických stran, že bez větší pozornosti zůstal nástup jiného – v dlouhodobém výhledu mnohem důležitějšího – politického trendu: postupné politizace generace mileniálů (tedy lidí narozených po roce 1984) a zejména generace Z (tedy těch, kteří se narodili až po pádu bipolárního světa).

Mezi příslušníky starších generací přitom dlouho panoval názor, že mladí lidé, kteří vyrostli v éře internetu, jsou pro politiku fakticky ztraceni. Většinově, zdálo se, je politika nezajímala, neobtěžovali se chodit ve významnějších počtech k volbám a nevstupovali do politických stran, takže ty tradiční začaly upadat.

Mnozí mladí se sice angažovali v různých aktivitách a formách dialogu v kyberprostoru, ale tyto projevy občanské společnosti trpěly a trpí mnoha deficity: jsou sice schopné krátkodobě mobilizovat, ale nezanechávají po sobě trvalé a životaschopné fyzické struktury a mnohé se odehrávají v „bublinách“, které společnost i politiku spíše atomizují než spojují.

K jisté politické mobilizaci částí mladé generace došlo nejprve po vypuknutí ekonomické krize v roce 2008. Některá z hnutí, jako bylo španělské Podemos, řecká Syriza nebo Occupy Wall Street, dosáhla jistých politických úspěchů, ale měla zároveň svoje limity: hlavním terčem jejich kritiky a vzdoru byl kapitalismus v podobě, v níž spustil světovou ekonomickou krizi. To ovlivňovalo jejich rétoriku, jíž se zařadila k nové levici, což mnohé další příslušníky mladé generace nechávalo chladnými. A přestože některá tato hnutí politicky uspěla, jako třeba Syriza, musela v praktické politice nakonec ustoupit neoliberální logice globálních finančních trhů a politického mainstreamu Evopské unie.

Nástup nacionalisticko-populistických hnutí o několik let později byl do jisté míry též odezvou na ekonomickou krizi z roku 2008, ale od výše zmíněných nových levicových hnutí, za nimiž stáli mladí lidé, se tato od začátku lišila jak svými návody na změnu, tak tím, že oslovovala spíše starší, méně vzdělané konzervativní voliče. Zatímco levicová hnutí chtěla v podobě některých svých cílů měnit samotné paradigma globalizované kapitalistické společnosti a nebyla primárně nacionalistická, populističtí nacionalisté navrhovali jako řešení ústup za národní hranice a renacionalizaci politiky.

Globalizace a s ní spojené trendy se podle národovců dají zvrátit návratem k „tradičním hodnotám“ a ústupem od nadnárodních integračních projektů, jako je Evropská unie, směrem k posílení národních států.

Spoluzodpovědnost mileniálů

A nutno říci, že ve spojení s migrační krizí tato hnutí v některých zemích získala solidní podporu. Ve Velké Británii dokonce stál nacionalistický populismus, opřený většinově o starší populaci mimo velká města, za odhlasováním brexitu. V USA využil Donald Trump odpor k některým projevům globalizace, vlně identitární politiky a k masové migraci k úspěšnému tažení za získáním prezidentského úřadu.

Generace mileniálů byla za tento vývoj do jisté míry spoluzodpovědná, protože

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

V tomto okamžiku nejčtenější