Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Kolektivně se díváme jinam, realita incestu nám připadá příliš nepříjemná, říká spisovatelka Op de Beecková

Belgická spisovatelka Griet Op de Beecková. Foto: Archiv Griet Op de Beeckové
Belgická spisovatelka Griet Op de Beecková. Foto: Archiv Griet Op de Beeckové

„Kdybych zalhala teď, musela bych si pak lhát do kapsy až do konce života.“ Těmito slovy vysvětluje Griet Op de Beecková, která se s téměř milionem prodaných výtisků řadí mezi vůbec nejúspěšnější belgické autory, proč před publikací svého posledního románu šla se svou kůží na trh a jaká se kolem toho strhla mela. „Román je tím nejintimnějším rozhovorem, který se vůbec může uskutečnit,“ říká spisovatelka.

Stála jste někdy na kraji mostu, dívala se dolů a přemýšlela, zda skočit – jako hlavní hrdina vašeho posledního románu To nejlepší, co máme?

Proč bych to zapírala – ano, stála. Přelezla jsem zábradlí, dívala se dolů a přemýšlela, jestli by život nebyl o dost jednodušší, kdybych se prostě pustila. Jestli by se tím vlastně nevyřešilo všechno, co mě tíží. Jenže pak kolem projelo nákladní auto a jeho řidič na mě zablikal, jako by mi chtěl říct: „Vidím tě, nejsi tu sama.“ Bylo to, jako by mi někdo podal ruku. Přelezla jsem zábradlí zpátky a dnes jsem ráda, že jsem to udělala. Jinak bych se nikdy nedozvěděla, jak úžasný život se přede mnou ještě rozprostírá.

Je pro vás psaní způsob, jak se vypořádat s vlastními traumaty?

Já nevěřím na terapeutické účinky psaní. Pro mě je psaní způsob, jak vtělit formu všemu, co prožívám, vidím a slyším, což je mnohem hlubší přístup než psát kvůli tomu, aby se člověk vypsal ze svých bolístek. Za něco takového přece nemůžete po nikom chtít čtyři stovky! Na spisovatelství je samozřejmě krásné, že si můžete vytvořit svět takový, jaký byste jej chtěli mít, ale já to tak většinou nedělám, ani to není mým cílem. Fakt, že určitou skutečnost ohnu, mi ještě nepomůže se s ní vyrovnat. Mé romány ovšem samozřejmě vyvěrají z tématiky, kterou niterně znám. Já věřím, že každý člověk, je-li ochoten rozebrat se na atomy a ty pak znovu posbírat, má šanci vrátit zpátky do kolejí svůj vychýlený osud.

Těsně předtím, než se v Belgii a Nizozemsku dostal na pulty váš poslední román, který právě vyšel v češtině, jste spustila poprask veřejným prohlášením, že pojednává o incestu, který znáte z vlastní zkušenosti. Proč takový coming-out?

Já jsem byla zprvu bytostně přesvědčená, že budu tvrdit, že to se mnou nemá nic společného, jenže bylo jen otázkou času, kdy mi nějaký rýpavý novinář položí otázku, proč mě tak fascinuje zrovna incest, že o něm hodlám napsat avizovanou trilogii, a jestli vychází z vlastní zkušenosti. Kdybych se rozhodla lhát, lhala bych právě tak, jako jsem si lhala do vlastní kapsy celá léta předtím, a v té lži bych musela zůstat už napořád. A za druhé jsem si říkala, že je spousta závažných věcí, které sama o sobě nezmůžu změnit. Jako jedinec nevynaleznu lék na rakovinu ani nezastavím globální oteplování. Ale jednu věc udělat můžu – můžu pojmenovat

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Rozhovory

Kultura, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější