Medaile pro „Babišův“ server. Podívejte se, jak Reuters Institute měří důvěru v média a proč si nezaslouží zatracení
Českými médii a sociálními sítěmi prolétla zpráva o výzkumu univerzitního pracoviště Reuters Institute týkající se důvěry v média. Část lidí jej zpochybnila kvůli tomu, že na bronzové příčce skončil server iDnes.cz, důkladný výzkum si ale odsudky nezaslouží. A to ani když samotný Deník N přední příčky neatakoval.
Pro začátek úplně prosté zpravodajství: celý výzkum Reuters Institute (najdete ho zde) přináší závěry z 38 převážně evropských zemí. Česká média si povšimla zejména srovnání dvanácti tuzemských značek podle toho, jak jim důvěřuje zhruba dvoutisícový vzorek dotázaných – lidí z internetové populace, mezi nimiž se výzkum konal.
Nejúspěšněji si vedla dvě veřejnoprávní média – Český rozhlas a Česká televize, následovaná serverem iDnes.cz. Deníku N přisoudili respondenti desátou příčku.
Část lidí na sociálních sítích (a také v diskusi na serveru iDnes.cz) závěry výzkumu zpochybnila. Server iDnes.cz, patřící do vydavatelství Mafra, je součástí svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše. Pověst vydavatelství v minulosti zasáhl premiérův nátlak na novináře Lidových novin, zjištění, že reportér MF Dnes domlouval s Babišem kompromitaci premiérovy politické konkurence, nebo kauza tzv. Mezinárodního dětského kříže.
Pohled na čísla nicméně hovoří jasně: lidé, kteří bodovali důvěru v jednotlivá média na stupnici od 0 do 10, serveru dali průměrné známky 6,31 (v kategorii „lidé, kteří značku znají“), respektive 6,8 (z těch, kteří server alespoň jednou týdně navštěvují). Deník N zaznamenal výsledky 5,5 a 6,08.
Za výzkumem nestojí zpravodajská agentura Reuters, ale výzkumné pracoviště Reuters Institute, který spadá pod prestižní Oxfordskou univerzitu. Autorem české části výzkumu je výzkumník a pedagog Václav Štětka z britské Loughborough University.
Pro zkoumání pořadí, jak moc té které značce českých médií lidé důvěřují, je důležité si uvědomovat, že řada zavedených značek ve dvanáctimístném žebříčku schází – například Hospodářské noviny, Právo, Lidové noviny či Respekt. Ne, že by jim čtenáři věřili méně – prostě je nebodovali, ta média nebyla ve výběru. „Nebylo možné